lukashorky
Menu

Archiv

duben 2024
leden 2024
listopad 2023
říjen 2023
září 2023
srpen 2023
červenec 2023
červen 2023
květen 2023
duben 2023
únor 2023
leden 2023
listopad 2022
říjen 2022
září 2022
srpen 2022
červenec 2022
červen 2022
květen 2022
duben 2022
únor 2022
leden 2022
prosinec 2021
listopad 2021
říjen 2021
září 2021
srpen 2021
červenec 2021
červen 2021
květen 2021
únor 2021
leden 2021
prosinec 2020
listopad 2020
září 2020
srpen 2020
červenec 2020
červen 2020
květen 2020
duben 2020
březen 2020
únor 2020
leden 2020
prosinec 2019
listopad 2019
říjen 2019
září 2019
srpen 2019
červenec 2019
červen 2019
květen 2019
duben 2019
březen 2019
únor 2019
leden 2019
prosinec 2018
listopad 2018
říjen 2018
září 2018
srpen 2018
červenec 2018
červen 2018
květen 2018
duben 2018
březen 2018
únor 2018
leden 2018
prosinec 2017
červenec 2017
prosinec 2016
říjen 2016
duben 2016
prosinec 2015
listopad 2015
duben 2015
říjen 2014
srpen 2013
únor 2013
leden 2013
prosinec 2012
listopad 2012
říjen 2012
srpen 2012
červenec 2012
červen 2012
květen 2012
duben 2012
březen 2012
leden 2012
prosinec 2011
listopad 2011
říjen 2011
září 2011
srpen 2011
červenec 2011
červen 2011
květen 2011
duben 2011
březen 2011
únor 2011
leden 2011
prosinec 2010
listopad 2010
říjen 2010
září 2010
srpen 2010
červenec 2010
červen 2010
květen 2010
duben 2010
březen 2010
únor 2010
leden 2010
prosinec 2009
listopad 2009
říjen 2009
září 2009
srpen 2009
červenec 2009
červen 2009
květen 2009
duben 2009
březen 2009
únor 2009
leden 2009
prosinec 2008
listopad 2008
říjen 2008
září 2008
srpen 2008
červenec 2008
červen 2008
květen 2008
duben 2008
leden 2008
prosinec 2007
říjen 2007
září 2007
květen 2007

25/8/2011

Kdo ví, co tě pohání

Chladné večery mi vyhovují. Teplota klesá a organismus tak funguje lépe. Dnešní trénink rozbíhám pár minut po sedmé večer. Po prvních metrech v terénu je patrné, že si tělo začalo na zátěž zvykat. Tep se ustálil, dech zklidnil, jako na trenažeru. První mezičas a zlepšení. Držím si tempo a mám pocit, že můžu ještě mírně zrychlovat. A to povzbudí!

Výsledný čas překvapuje. Je dobrý, mnohem lepší, než jsem čekal. Kdo ví, co tě pohání… Marně krotím euforii. Celé dny tady lítám jako blázen nahoru a dolů. Má smysl dělat věci z čistého přesvědčení, i když vypadají na první pohled šíleně.

Západy slunce jsou kýčové. Zvlášť tady na kopci. Světlo pomalu mizí, obloha se barví do červena. Nakažlivá romantika na tebe lehce přeskočí a pohne i zabetonovanou duší. Sleduji vrcholy před sebou a vnímám i ty v sobě. Taky koukám dolů do údolí a v duchu počítám rozsvícená okna v Třinci. Je čas jít dolů.

večerní Javorový, 25. srpna 2011

25/8/2011

Fyziku nepřemůžeš

Slunce praží. Celý prázdniny schované a na poslední chvíli dohání to, co za dva měsíce zameškalo. Přede mnou stojí ještě půlka kopce. Vítr se skoro nehýbe, asi čeká, co bude. Možná se rozpustím a zůstane ze mě jenom mokré tričko, které někdo najde a třeba vyždímá. Fyziku nepřemůžeš. Tahat sto kilo na nohách v tomhle vedru je čistý peklo.

Je to dobrá terapie. Máš skvělý pocit, když dosáhneš vrcholu. To ničím nenahradíš. Bývá tam ticho a klid. Můžeš přemýšlet nad vším, co se přihodilo v minulých dnech. Uvědomuješ si, co bylo špatně a jak některé věci udělat příště líp.

Nakonec nejde zas tak moc o závod, ani o překonávání svých limitů. Vidíš svět trochu pod jiným úhlem a rosteš uvnitř.

Javorový, 24. srpna 2011

24/8/2011

Koukat pravdě na nohy

Páteční vystřízlivění vystřídalo sobotní smíření, že po prvním tréninku se stopkama útočím na předposlední místa v ženské kategorii. Zase na druhou stranu je tento fakt dobré vědět před závodem. Jó ženy, stále tak inspirativní a nedostižné. Po čtyřiadvacetihodinové pauze jsem stál opět pod kopcem.

Abych byl upřímný, zas tak špatný to nebylo. Tělo se přizpůsobilo a celkem fungovalo. Nohy moc nebolely a ve finále jsem si to snad i užíval. Možná si namlouvám zbytečný optimismus, před dalším startem z parkoviště, ale to k tomu všemu nějak patří.

Pak už jsem jenom těm nahoře záviděl pomoc křídel a větru, jak letí vysoko nad zemí. Ale já mám zase jednu jistotu – nepadám a při běhu mířím pořád vzhůru.

1. měřený trénink, Javorový, 20. srpna 2011

22/8/2011

Co zůstane po nás, když neumíme chránit minulost

Před časem jsem trávil několik týdnů v poslední šicí dílně Slezanu a fotografoval její nucený zánik. Dělal jsem portréty pracovníků v běžném provozu, zaznamenával to, co brzy nenávratně zmizí. Posláním dokumentaristy je poukazovat na věci, které jsou běžným lidem nepřístupné. Otevírat oči a prostřednictvím fotografií klást otázky.

Teď procházím prázdné haly. Ze zdí zmizely kalendáře, stroje jsou rozprodané a odvezené. Život se nadobro vytratil. Definitivně se tak uzavřela stopadesátiletá tradice textilního průmyslu ve Frýdku-Místku a já se stále častěji zamýšlím nad hodnotami, které každý máme. Jak naložíme s dědictvím, které nám zanechali naši předkové a co svým potomkům předáme my.

vyšlo v MF Dnes 10. srpna 2011

19/8/2011

Trenažér je pořád jenom trenažér

Povzbuzený faktem, že už nějaký měsíc úspěšně běhám na trenažérovém pásu, jsem dneska absolvoval první ostrý běh do vrchu. Ne že by mi nestačilo plácat nohama na gumě a nepohnout se ani o centimetr, ale dětské sny o sportovní kariéře (rozuměj slávě) se v hlavě drží i ve dvaatřiceti.

Prostě jsem se nechal ukecat (vlastně mě ani moc nepřemlouvali) do jednoho šíleného závodu. Poběžím do kopce. No to je toho. Prý jen něco přes dva kilometry! Pohoda:) Trenky, triko, cvičky z basketu a hurá na medvěda..

Úsměv zatuhl už po 500 metrech. Cíl „dobýt vrchol“ vystřídal boj o přežití. Hard to kill. Nohama šlapu do prázdna. Dech zůstal kdesi dole a to nejsem ani v půlce. Tlačí mě boty, dělaj se puchýře a bolí kolena. Začít závodit v tomto věku. jóóó komu není rady…

Ono to tak nevypadá, ale je to kurevsky do kopce:)

Javorový, 19. srpna 2011

14/8/2011

Čistý rock'n'rollový nášup v podání Lydia Lunch's Big Sexy Noise a Gallon Drunk

Legendu newyorského avantgardního punku, Lydia Lunch a její nový projekt Big Sexy Noise s členy Gallon Drunk představili pořadatelé v rámci doprovodného programu Letní filmové školy v Uherském Hradišti. Gallon Drunk se ukázali v samostatném expresivním nářezu hned druhý den. 

Tento hudební styl mě dlouhou dobu míjel, ale teď zajímá a baví čím dál tím víc. Začalo to SWANS, kteří svým hlukovým tlakem rozstřelili Colours. Na rozdíl od pseudokytarovek, které se rozzáří za dozoru schopného producenta a za pár let zmizí, tohle je prověřené věkem a zkušenostmi. Z pódia se valí rachot, co tě chytne za srdce a nepustí.

Letní filmová škola v Uherském Hradišti, červenec 2011

5/8/2011

Sweetsen fest 2011

Každoroční svátek všech frýdecko-místeckých proběhl i přes čtvrteční nepřízeň počasí ve velké pohodě. S Downbelow jsme se ukázali v sobotu po Priessnitz. Letos jsem měl spoustu práce s projekcemi, které doprovází naše koncerty, ale i tak jsem stihl udělat pár fotek.

Dnes je to skoro měsíc. Dostatečně dlouhá doba, abys měl odstup a vyházel z galerií to nepodstatný. Zůstalo to zásadní, pocit a nálada. Žádný informativní záznamy. Snad se potkáme zase za rok.

Frýdek-Místek, léto 2011