Když jsem u osobního pohovoru při talentových zkouškách dostal od komise dotaz, jaký známý fotograf se narodil v Boskovicích, nezaváhal jsem ani vteřinu a s humorem odvětil: „Pokud vím, tak jsou dva. Já a Josef Koudelka.“ Pojí nás stejné místo narození, podobné nazírání na svět a Koudelkova tvorba mě ovlivňuje od chvíle, kdy jsem na přelomu milénia nafotil svůj první černobílý film. Velkou retrospektivu pořádanou v rámci jeho osmdesátin v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze jsem proto nemohl vynechat.
Koudelka šel vždy svojí vlastní cestou a nikdy nepodlehnul dobovým trendům. Proslavil se souborem ze srpna 68, když nafotil vpád vojsk Varšavské smlouvy do tehdejšího Československa. Fotografie obletěly celý svět a staly se později vstupenkou do proslulé agentury Magnum. Během své celoživotní fotografické dráhy překračoval různé pomyslné hranice forem vyjádření. Přes grafické interpretace k humanistickému i subjektivnímu dokumentu, až k velkoformátovým obrazům krajin a přírody formované člověkem. Výstava je složena ze sedmi tematicky spojených sekcí, seřazených od autorových začátků až po aktuální práce. Představují se tak všechny podstatné autorovy cykly, shrnuté v publikaci s názvem „Koudelka“, kterou připravil Robert Delphire pro celosvětové vydání. Českou verzi této knihy vydalo nakladatelství Torst v roce 2006.
První sekce výstavy má název „Začátky 1958–1961“ a představuje soubor Koudelkových autorských zvětšenin, které byly poprvé uvedeny na jeho první výstavě ve foyer divadla Semafor, kde se rovněž seznamuje s historičkou umění Annou Fárovou. Fotografie nemají jednotnou pojící linku. Sledujeme různé pokusy s kompozicí a hloubkou ostrosti. Je zde patrné jisté hledání, nicméně už na těchto snímcích je vidět minimalistické vidění reality, dále rozvíjené například v autorových fotografiích z divadelního prostředí.
Sekce „Experimenty 1962–1964“ ukazuje Koudelkovo tehdejší uvažování o obraze. Pořizuje extrémní zvětšeniny z formátu 6 × 6 cm, jeho kontrastní výřezy se blíží abstraktní grafice. Tyto postupy aplikoval i v divadelní fotografii, když ho oslovil Libor Fára, grafik měsíčníku Divadlo, pro který od roku 1962 Koudelka fotografoval. Právě pro obálky tohoto časopisu vytvořil sérii stylizovaných portrétů.
První divadelní fotografie Josefa Koudelky vznikly na objednávku časopisu Divadlo už koncem roku 1961. Jednalo se záběry se zpěvačkou Evou Pilarovou. Právě Koudelkově divadelní tvorbě ze šedesátých let je věnovaná sekce „Divadlo 1962–1970“. Představuje práci pro Divadlo Na Zábradlí, Divadlo za branou a měsíčníku Divadlo.
Soubor „Cikáni 1962–1970“ je první tematicky sjednocený cyklus Josefa Koudelky. Vystavené autorské zvětšeniny pochází z roku 1967. Byly připraveny pro výstavu Cikáni v Divadle za branou a pro výstavu 7+7 v Galerii Václava Špály v Praze, konané téhož roku. Snímky pořídil převážně v cikánských osadách východního Slovenska a vznikají paralelně s pracemi pro divadlo. Jedná se o výjimečné svědectví o životě v komunitách, jejich tradicích, hodnotách a specifického životního stylu. Koudelkovy pečlivě komponované snímky jsou pořizovány z bezprostřední blízkosti. Statické figury bez přehnaných gest jako živé sochy, mistrně zachycená intimita interiérů příbytků a atmosféry různých obřadů a oslav. Součástí výstavy je maketa knihy Cikáni, kterou v roce 1968 připravil s grafikem Milanem Kopřivou. Nakladatelství Mladá fronta kvůli odchodu Josefa Koudelky ze země už nestihlo knihu vydat. Knihu Gypsies vydává v roce 1975 francouzský nakladatel Robert Delphire. Původní maketa knihy v konceptu Milana Kopřivy, rozšířena o další fotografie, vychází v Čechách až v roce 2011 v nakladatelství Torst.
Patrně nejslavnější a nejznámější Koudelkův soubor „Invaze 1968“ ve kterém zachytil vpád vojsk Varšavské smlouvy a tehdejší atmosféru šokované společnosti. Expozice je doplněna o původní autorské zvětšeniny, ukázky dobového světového tisku s Koudelkovými fotografiemi, krátkého filmu Invaze režiséra Karla Čtveráčka a přílohu časopisu Respekt ze srpna 1990, která vyšla u příležitosti dvaadvacátého výročí invaze.
Po emigraci z Československa v roce 1970 se Koudelkovým dominantním tématem stávají pusté a temné obrazy, kterým je věnovaná další sekce výstavy s názvem „Exily 1968–1994“. Koudelka vypovídá příběh plný osamocení a odcizení. Posouvá se směrem k subjektivnějšímu vidění, vytrácí se popisnost. Pracuje se stíny a fragmenty postav, které plují bezděčně v civilizační samotě. Jeho vyprázdněná městská zátiší vzdáleně navazují na českou meziválečnou avantgardu. Scenérie rozpadlých budov připomínají Reichmannovo Raněné město. Koudelka v této době cestoval po Španělsku, Irsku, Francii a Velké Británii, fotografoval Romy, náboženské a lidové tradice. V roce 1971 se stává členem agentury Magnum Photos, která jej od té doby zastupuje.
Velkoformátové fotografie v sekci „Panorama 1986–2017“ představují vizuální svědectví o negativním vztahu člověka a krajiny. Přes třicet let tak Koudelka mapuje místa postižená těžbou surovin. V Čechách v devadesátých letech fotografoval zdevastovanou krajinu severočeské hnědouhelné pánve a navázal tak na Sudkovu Smutnou krajinu. Fotografuje výstavbu tunelu pod Lamanšským průlivem, vápencové lomy, rozpadající se antické stavby a místa postižená válečnými konflikty.
Koudelka: Návraty
22. března až 30. Září 2018
Uměleckoprůmyslové museum v Praze.
Autor koncepce: Josef Koudelka
Kurátorka: Irena Šorfová
Architektonické řešení: Emil Zavadil
Grafické řešení: Aleš Najbrt
Koordinace: Dušan Seidl – UPM
Publikace k výstavě: UPM a nakladatelství KANT – Karel Kerlický.
