lukashorky
Menu

24/1/2020

Pozoruhodný projekt fotografa Lukáše Horkého představuje Muzeum Beskyd ve Frýdku-Místku

Objektiv mobilního telefonu a záznam několika bezprostředních myšlenek během bezúčelných toulek přírodou. To jsou hlavní vyjadřovací prostředky fotografa Lukáše Horkého v jeho novém projektu s názvem Příběh krajiny. Svůj obrazový deník představí ve čtvrtek 30. ledna v 17 hodin na frýdeckém zámku.


Výstava je složena ze dvou tematických celků. První část obsahuje snímky, ve kterých je patrná stopa lidské existence. Opuštěné betonové ploty pomalu zarůstají vegetací, dno prázdné přehrady vydává svědectví o zaniklé obci nebo cesta, kterou dřív lemovaly domy hornické kolonie, dávno ztratila svůj cíl. Druhá série barevných snímků pořízených převážně v horské krajině nebo na periferii je doplněna o krátké deníkové záznamy, které autor publikuje primárně na sociálních sítích a Slouží jako terapie a odpočinek od těžkých dokumentárních souborů, na kterých Horký ve své volné tvorbě dlouhodobě pracuje.


„Příběh krajiny jsem začal psát na v Jeseníkách v březnu 2017. Myšlenka projektu se ale zrodila mnohem dříve, během studií na Institutu tvůrčí fotografie, když na přednáškách krajinářské fotografie nám pedagog Jan Pohribný často říkával, že není důležité, jestli v krajině nějakou fotografii uděláš, mnohem důležitější je, že v ní jsi. Tahle věta se mi vryla do paměti už tehdy, ale docenil jsem ji vlastně až nedávno, když jsem při svých toulkách krajinou hledal samotu a klid v okolní přírodě,“ říká fotograf, který se mimo jiné proslavil syrovými snímky mentálních anorektiček a bulimiček.
Koncept projektu je jednoduchý: žádný fotoaparát ani přesný plán, co vyfotíš nebo napíšeš. Horký používá jen obyčejný mobilní telefon. Poukazuje tím na skutečnost, že v dnešní době může fotografovat úplně každý. Je třeba mít jen myšlenku, nosné téma a vše ostatní už přijde samo.


„Často míváš pocit, že tě na tvých toulkách cosi provází a oslovuje. Bloudíš světem, díváš se kolem sebe a to co vidíš, zapisuješ jako do deníku. Dřív než slunce zapadne za horizont, digitální otisk krajiny obalíš do několika slov a zaznamenáš, abys věděl, kde jsi byl,“ poeticky přibližuje svoji motivaci Horký.
Lukáš Horký je v prvé řadě fotograf, který pracuje na celé řadě dokumentárních cyklů. Svým fotoaparátem zachytil mnoho divadelních inscenací a v poslední době při svých toulkách krajinou Jeseníků a Beskyd píše obrazové lyrické deníkové záznamy. Dlouhodobě sleduje proměny města Frýdku-Místku. Lukáš pracuje s fotografií, vizuálním uměním, grafikou a videem. Je také hudebník ve formaci Downbelow a ve svém volném čase hraje basketbal za BK Frýdek-Místek.


Vernisáž ve čtvrtek 30. ledna 2020 v 17 hodin na frýdeckém zámku.
Výstava bude otevřena do 29. března 2020.
Otevřeno:
úterý, středa, pátek 8.00 – 12.00, 12.30 – 16.00
čtvrtek: 8.00 – 12. 00, 12.30 – 17.00
sobota, neděle, svátek: 13.00 – 17.00

5/1/2020

Když se nad ránem rozpustíme v žižkovských ulicích

Palác Akropolis byl v prosinci vždycky dostavením Priessnitz. Letos bájný chrám poprvé hostil Kafka band. Viděli jsme se nedávno v Olomouci, jako by to bylo včera. Přítmí šatny, schovávačka za šálami na pódiu a výlet na ochoz. Oblíbené úhly, playlist znám už nazpaměť. Ples spřízněných duší. Bez tance. Na plátně obrazy, vize a sny, projekce do piva za chvíli na baru. Teď se smí všechno. Lidi se ztrácí, jako my, když se nad ránem rozpustíme v žižkovských ulicích.

1/1/2020

Lukáš Horký: Příběh krajiny ve frýdeckém zámku

Často míváš pocit, že tě na tvých toulkách cosi provází a oslovuje. Bloudíš světem, díváš se kolem sebe a to co vidíš, zapisuješ jako do deníku. Dřív než slunce zapadne za horizont, digitální otisk krajiny obalíš do několika slov a zaznamenáš, abys věděl, kde jsi byl. Bezúčelná procházka krajinou a fotoaparát mobilního telefonu. Nejnovější fotografický projekt Lukáše Horkého se představí ve čtvrtek 30. ledna 2020 v 17 hodin ve frýdeckém zámku.

30/12/2019

Koncert pro všechny nymfy, gnómy a permoníky

Pozdní snídaně, rychlá sprcha a blátivou Vysočinu nechávám za zády. Vánoce míří ke svému vrcholu a jak velí tradice, jedu do hor. Dřív byly středobodem tohoto času povánoční koncerty Priessnitz, dnes má zimní premiéru Letní Kapela. V Olomouci nabírám Petra Kružíka – tajného hosta večerního koncertu a jedeme směr Rejvíz. V Olomouci naše pouť začala už na podzim, když hostoval s Letní kapelou poprvé. 

 
Před Šumperkem se nám otevře nádherný výhled na hory, zvlněné křivky tě vábí z dálky a ty víš, že jsi zase doma. Pravá zima však začíná na sedle. Teplota klesá k bodu mrazu. Všude kolem divoké a nedostupné kopce. Husté lesy, strmé skály, plochy na kterých se prohání jen zvěř a člověka bys tady hledal marně. Proto mám Jeseníky rád. Nejsou pro každého, ale pokud se ti jednou dostanou pod kůži, už nepustí.

Brzy se bude stmívat
Na Pradědu je pořád zima
a sníh sleze až na konci dubna

O půl třetí jsme na místě. Chystá se sál a zvuk. Lukáš Morávek si zapomněl doma kytaru a tak pro ni jedu až do Javorníku. Vracím se právě v čas. Do koncertu zbývají dvě hodiny. Řízek v backstage, pár Plzní a chvíli po osmé začíná měsíc beznadějně vyprodaný koncert. Za okny sněží a v okolních lesích se zjevují nymfy a gnómové. Jaromírův zpěv vylákal permoníky z jeskyní a zapomenutých štol. V půli koncertu za mohutných ovací přichází Petr Kružík a začíná set Priessnitz. Děláže, Na sever od ráje, Mimosezóna. Zpívá celý sál. Od Mechového jezírka ze tmy kráčí pastýř Gill, který bloudí Jeseníky a drží ochranou ruku nad horaly a poctivými lidmi tohoto kraje. Ještě pár tónů, pár vzletných vět a jde se spát.
 
Jako papírový drak
Co se utrh ze špagátu
Letím si jenom tak
Jenom tak, letím si

 

Čti dál: