22/7/2019

Fenomenální závěr v ZAZ a The Cure. Colours of Ostrava, den čtvrtý

V sobotu přijel soukromý zemědělec i s Českou televizí. Tradičně jdu pozdě, spěchám na AM Stage, abych něco neprošvihl a zamával mamince do kamery. Udýchaný vytahuji foťák a koukám, jak na pódiu skáče nějaký týpek, hecuje lidi ať jdou blíž a pouští si k tomu z PC muziku. Začal jsem fotit. Furt něco blekotal a odpočítával. Po patnácti minutách jsem pomalu odcházel, že mám hotovo. V tu chvíli mi došlo, že něco nesedí, že to asi nebude pěstitel paprik a broskví z Jižní moravy, kakaový muž Cocoman. 

Byl to jeho DJ. Mistr v kloboučku se zjevil vzápětí a vzal si sebou nějakého kámoše. Zpívalomluvili furt o zahradničení, jako tráva a tak a lidi na rozdíl ode mě očividně nadšení. Na rovinu pro mě jedno z nejzbytečnějších vystoupení celých Colours. Zlatí šamani s bubnem a jiné finty z lesa. 

Přesunul jsem se do Reflex stanu na besedu s Petrem Prokopem z Voso5. Hezké povídání, kdyby ho furt nerušili svým křikem ty dva zahradníci z AM stage. Mezi tím se na hlavní scéně nachystali Bratři Piercovci. Původně buskeři – pouliční umělci, vedle kterých nechceš sedět v hospodě, protože neustále do něčeho klepají a dělají rachot. Ale byli nakonec fajn, skromní, živelní a uvěřitelní. Zůstal jsem celý koncert. Jejich kolegové z Austrálie Gang Of Youths byla taková klasická kytarovka a tak jsem se přesunul na CS stage na Berta a kámoše. Bert není úplný blázen, jen tak vypadá, když v jeho nejslavnějším hitu Plody moří hraje sólo na rybu. Tenhle klenot jsem bohužel nestihl. Spěchal jsem na ZAZ. Byla opět skvělá, podmanila si Ostravu od prvních tónů a mě bavila taky moc.

 

Cory Henry & The Funk Apostles mi připomínali Living Colour. Výbušné a docela fajn rokenrol, ale po chvíli jsem se šel uklidnit za Emou Brabcovou a reunion kapely Khoiba. Ema je jedna z našich nejlepších a taky nedoceněných zpěvaček. Před The Cure ideální předskokan. Dal jsem si jedno pivo a mazal na hlavní hvězdy letošních barev, o kterých se rozepisuji tady. Koncert úžasný, skvělý a inspirativní, budu z něj těžit ještě dlouho.

 

V euforii z The Cure jsem vyfotil Xaviera Rudda, jak troubí do dřeva i tančící rozpovídanou Rosalíu a mazal domů. Bylo to krásný, bylo toho dost. 44,6 km v nohách za čtyři dny. Mizím někam k vodě. Tak zas za rok.

• Sdílej tento příspěvek:

Čti dál:



• Nejzajímavější věci se letos děly stejně na vedlejších scénách

  

  Přiznám se, že jsem docela rád, že je už konec. Mezi scénami už nepřebíhám, ale jen se šourám jako posraný, protože přes puchýře na nohou prostě nemůžu. V průměru jsem nachodil přes 15 kilometrů denně a to se za čtyři dny nasčítá. Sobotu začínali Mig 21, kteří to s diváky umí. Byť mě jejich muzika docela míjí, odehráli slušný koncert pro nenáročného posluchače. Až na ten závěr, když svůj set, i přes jasné gestikulace ze strany stage managera, značně přetáhli a tím zasekaly obě hlavní stage na několik koncertů dopředu. 

  čti dál


• V Divadle Petra Bezruče ožívá příběh Zdeny Koubkové

  

  Pozoruhodný příběh československé atletky Zdeny Koubkové, která v březnu 1936 podstoupila změnu pohlaví, se představí v ostravském Divadle Petra Bezruče. Zdeněk Koubek, rozený Zdena Koubková z Paskova na Frýdecko-Místecku, byl československou atletkou, držitelkou světového rekordu v běhu na 80 a 800 metrů s vrozenou vývojovou vadou reprodukční soustavy. Zdeniny rekordy zrušila Mezinárodní atletická federace v roce 1943. Právě tento osud se stal inspirací pro inscenaci Tomáše Dianišky s názvem Transky, body, vteřiny.

  čti dál


• Odstartovaly deštivé barvy Ostravy

  

  Barvy pláštěnek. Nacpaný Gong na Bernsteina, Dyka a jejich Mši. Potom Newyorští Lucky Chops, kde se bubeník celý koncert směje partě poskakujících chlápků v plavkách s hromadou dechů. Saxofon, pozoun, tuba jako zástupci ze skupiny nejzbytečnějších nástrojů. Pharell Williams mě víc než muzikou oslovil skutečností, že i v pětačtyřiceti můžeš hopsat po pódiu jako ve dvaceti.

  čti dál


• Vrcholem pátečního večera Colours of Ostrava byla čtyřčlenná Crew z Ostravy se smetáky

  

  Asi existuje nějaká příručka populárního českého hudebníka, honilo se mi hlavou, když jsem u vstupu na CS Stage míjel Pekáče. Může hrát Kryštof, Mirai, Slza nebo Mandrage, je to úplně jedno. Je to stejné, přes kopírák a podle jasných pravidel. Dej tam teď ukulele a je jedno jestli jsi Pokáč, Pekař nebo třeba včelař… U Miraie šlehaly plameny, výskalo se, hopsalo se a věkový průměr festivalu sražen o další roky. Ben Cristovao versus Mirai na děti remíza. Nahko And Medicine For The People uzdravovali svět a Songs of Kemet mi vytroubili díru do hlavy. 

  čti dál