aktualne bio denik portfolio kontakt

Nová klasika: Divadelní flóra 2010 (pátek 14. 5.)

Vydáno: 25. května 2010, 21:38
Aktualizováno: 2. června 2010, 09:04

Charlotta Öfverholm: PAS DE DEUX SANS TOI

Druhé představení charismatické Charlotty – tanec pro dvojici, jenže bez partnera. „Bojím se ticha. Bojím se ovcí. Bojím se, že přiberu. Bojím se svého věku. Bojím se strachu.“ Charlotta padá, vstává, zase padá a vstává… pořad dokola. Osamnělá a obnažená. Pro mě to byl jeden z nejsilnějších zážitků letošní divadelní flóry.

Stefan Dreher: Osamění mezi volejbalistkami

Na nevyvýšené jeviště přichází mezi diváky s batohem jako turista a začne se rozcvičovat. Stylizovaně posouvá pouhé mechanické cviky na protažení do taneční roviny. Celá inscenace se nese v duchu nesouvislých výstupů – když se krátce protančí, začne anglicky číst dopis plný prázdných frází o počasí a deštníku. Pečlivě složený dopis vytažený z kapsy evokuje jeho opuštěnost ve světě, všichni ostatní jsou hrozně daleko, ale on zůstává uprostřed ohromného jeviště docela sám, s touhou po jakémkoli kontaktu. Pomocí dopisů, nebo emailů si připomíná blízké lidi, ale protože nikdo z nich není nablízku, snaží se navázat kontakt s divákem, když píše z Olomouce. Osamění v prostoru vyjadřuje duševní samotu. Naštěstí Dreher nezůstává jen u lítostné polohy, ale koření Superimposing i humorem, třeba vlajkovou abecedou s ponožkami.

Úvodní výstupy, ve kterých se rozcvičuje, střídá s pseudorobotickým či pozměněným baletním nebo streetovým tancem a jakoby se s každou novou taneční polohou měnil i Dreher sám. Pohybuje se prostorem různými způsoby a využívá celou jeho plochu. Repetetivními sportovními výstupy odkazuje k lidskému stereotypu a každodenní životní automatizaci. Naráží do diváků i do zdi, síť mu pak slouží jako symbolická překážka.

Po druhé polovině představení se celé jeviště zaplní volejbalistkami a změní se v hřiště. V této chvíli se Superimposing transformuje do čistě sportovní akce, kterou ale na konci Dreher zase vyváží čtením. Funguje tady pokroucený princip divadla na divadle, moc málo si uvědomujeme, že sport má s divadlem velmi mnoho společného. Chvíli trvá, než se diváci oprostí od zavedených divadelních konvencí a začnou fandit a tleskat. Dreher prezentuje svůj život jako něco nesmírně náročného, srovnává ho dokonce s polární výpravou, kterou také svoje tanečně-pohybové dílo zakončí. Závěrečné klanění absolvují jen vítězky.

Helena Kunčarová

Stefan Dreher

Tanečník, choreograf a pedagog žijící v Mnichově. Vystudoval essenskou Folkwang Hochschule für Musik, Theater und Tanz u Piny Bauschové. Poté prošel angažmá u Joachima Schlömera a četných belgických choreografů, filmařů a výtvarníků. Společně s ostatními tanečníky, herci, spisovateli a umělci založil v roce 2002 skupinu Loving Lucy.


Zpět do deníku


aktuálně | bio | deník | portfolio | komerční realizace | kontakt
Není-li uvedeno jinak, text & fotografie © Lukáš Horký
2008–2012