Obrazem

Venku je hezké světlo. Sedím v trávě a pozoruju mraky. Asi nesou déšť. Je poslední srpen a ve vzduchu už visí podzim. Letos bude určitě krásný. (31. srpna 2020, den: 244/366)

Kafka mě formoval na gymplu a nikdy bych nevěřil, že budu jednou stavět jeho výstavu. Jsem rád, že jsem dostal důvěru od Jaromír 99 a mohl jsem tak připravit jeho komiksovou adaptaci Zámku v šestnácti velkoformátových obrazech. Je to moje první nefotografická kurátorská práce a jsem na ní patřičně hrdý. Tisky visí, vernisáž bude v pátek v Zámeckém pivovaru Frýdlant. (2. srpna 2020, den: 215/366)

Zahajujeme výstavu 30 let Institutu tvůrčí fotografie v Opavě. Třicet let. A skoro třináct let je to trošku i moje škola. Letí to. (19. června 2020, den: 171/366)

Vodní hladina a harmonie. (3. června 2020, den: 155/366)

Po dešti. (13. dubna 2020, den: 104/366)

Vítr burácí nad rozbouřenou hladinou. Tající sněhy z jesenických kopců plní přehradu. Náletové břízy na protějším břehu jsou ještě holé, bez listí, ale s prvními jarními dny se zazelenají a louky ve svahu nad nimi se rozkvetou. (10. března 2020, den: 70/366)

Bylo už pozdě večer, když K. dorazil na místo. (4. března 2020, den: 64/366)

Podél divoké Morávky. (2. března 2020, den: 62/366)

Potichu. (28. února 2020, den: 59/366)

V podzemí. (19. února 2020, den: 50/366)

Šedavá Morávka už vyhlíží jaro a ty se nemůžeš dočkat, až se do ní ponoříš. (18. února 2020, den: 49/366)

Slunce se opírá do svahu podél cesty. Zmrzlá půda pozvolna taje a vyhlíží jaro, které ti je každým dnem blíž. (17. února 2020, den: 48/366)

Vertikály, co se tyčí až do oblak. (16. února 2020, den: 47/366)

Stále za sluncem. (15. února 2020, den: 46/366)

Cestou. (14. února 2020, den: 45/366)

Odraz tvého já. (13. února 2020, den: 44/366)

Kmeny hubených bříz se před tebou protahují do oblak. Rostou jako plevel na hromadách zvětralé břidlice. Skrz obnažené větve sleduješ zapadající slunce a modravé jezero pod tebou je neklidné v burácejícím větru. (12. února 2020, den: 43/366)

TV Polar připravuje reportáž z mé výstavy Příběh krajiny na frýdeckém zámku. (11. února 2020, den: 42/366)

Lysická škola podle návrhu architekta Bohuslava Fuchse ukrytá za stromy zámecké obory. (10. února 2020, den: 41/366)

Lysický zámek. (9. února 2020, den: 40/366)

Dotek světla. (8. února 2020, den: 39/366)

Cestou svého srdce. (7. února 2020, den: 38/366)

Slunce se přiblížilo březnové rovnodennosti. Světla v krajině sice přibývá, ale tady dole se stmívá vždycky dřív. Břízy se ohýbají v poryvech mrazivého větru a soumrak krvácí na hladině rozhoupaného jezera. Nad skalní stěnou se ze tmy vynořuje zářící Venuše. Říkáš, že vypadá jako obří balón. Nebo snad nějaká zbloudilá hvězda, která čeká, jestli si budeme něco přát. Chvíli jen tak stojíme, hledíme na sebe a ve tmě se lesknou naše oči. (6. února 2020, den: 37/366)

Dotek podzimu. Spadané listí, co marně vyhlíží sněhovou peřinu. Jsi za městem a tvoje kroky vedou kdo ví kam. (5. února 2020, den: 36/366)

Cestou... (4. února 2020, den: 35/366)

Po Lašském bále. (2. února 2020, den: 33/366)

Praskání ledu a pískot větru. Jinak ticho, co se táhne snad až k vrcholkům hor. (31. ledna 2020, den: 31/366)

Hojná účast na mé vernisáži na frýdeckém zámku. Příběh krajiny je přístupný do 29. března. (30. ledna 2020, den: 30/366)

Instalace výstavy. Vernisáž zítra. (29. ledna 2020, den: 29/366)

Dvorní šašci a druhá generálka u Bezručů. (28. ledna 2020, den: 28/366)

Generálka Dvorních Šašků dnes poprvé v ostravském Divadle Petra Bezruče. (27. ledna 2020, den: 27/366)

Připadáš si skoro jako v tureckých lázních. (25. ledna 2020, den: 25/366)

Rýhy v krajině. (24. ledna 2020, den: 24/366)

Přehrada vypadá jako moře kdesi na severní polokouli. Krajina je promrzlá a ledová plocha se tříští na drobné kousky. Uvnitř tebe ale pevně buší srdce. Dnes je otevřené a hřeje. (23. ledna 2020, den: 23/366)

Cestou. (22. ledna 2020, den: 22/366)

V lese. (21. ledna 2020, den: 21/366)

Když se nebe rozlilo. (20. ledna 2020, den: 20/366)

V rovnováze. (19. ledna 2020, den: 19/366)

V lese. (18. ledna 2020, den: 18/366)

Modravé světlo, výlet za město a přehrada, která marně vyhlíží led a sníh. (17. ledna 2020, den: 17/366)

Takové ty bariéry, co si v sobě občas nosíme. (16. ledna 2020, den: 16/366)

Dřív, než se schová za horizont. (15. ledna 2020, den: 15/366)

V lese. (14. ledna 2020, den: 14/366)

Krása pozvolného rozkladu. (13. ledna 2020, den: 13/366)

Cestou. (12. ledna 2020, den: 12/366)

Modrá krajina. (11. ledna 2020, den: 11/366)

Záblesk večerního slunce, když škvírou v obloze pátráš v dalekých vesmírech. (10. ledna 2020, den: 10/366)

Na hory. (9. ledna 2020, den: 9/366)

Vyšlapaná cesta se klikatí za hranu lesa a líné slunce cedí svoje paprsky přes nepropustné mraky. Zbytky spadaného listí šustí pod nohama. Jako by se vrátil podzim. (8. ledna 2020, den: 8/366)

Minimalistická Vysočina. (7. ledna 2020, den: 7/366)

Dotknout se mraků. (6. ledna 2020, den: 6/366)

Kam tě nohy donesou... (5. ledna 2020, den: 5/366)

Kdo ví, co tě tam čeká... (4. ledna 2020, den: 4/366)

Dal jsi se zablácenou stezkou, podél vyschlých kaluží rozlezlých uprostřed spadaného podzimního listí. Tam ve skalní průrvě, kde se často sbírá ze země mlha, vyvěrá pramen křišťálově čisté vody. V pichlavém houští pod korunami mohutných stromů začíná nový rok. (3. ledna 2020, den: 3/366)

Kde se dřív proháněli daňci... (2. ledna 2020, den: 2/366)

Cestou tvého srdce. (1. ledna 2020, den: 1/366)