14/5/2019

Kafka Band křtili v DOXu

Ani se mi do Prahy nechtělo. Sotva jsem vystoupil z vlaku, spustil se liják. Provazce dešťů bušily do asfaltu, teplota oproti Ostravě mínus deset a já se trmácel přes půl Holešovic ověšený foťákama. Záda od hromady krámů bolela. Ale stejně jsem věděl, že sotva překročím práh DOXu, nálada se rázem otočí a bude to jízda jak za starých časů s Priessnitz. Kafka Band zrovna dodělávali zvukovku. Prošel jsem si místa, zkontroloval úhly, abych během koncertu netápal. Kluci mezitím zmizeli z pódia a šlo se naproti do hospody na pivo.

Koncert začal chvíli po osmé. Všechno hezky gradovalo. Skvělé projekce od Clada, plné chytrých obrazů, tvořily výborné pozadí. To se vždycky fotí dobře. Ke konci se křtilo s německými hosty. Pak večerní mejdan nahoře v baru, cesta noční Prahou a bytový večírek do ranních hodin. Takový byl Kafka Band. Akce na které se ti nechce, jsou přece jenom nakonec ty nejlepší. A jak jsem slíbil, report je tentokrát docela brzy:)

Čti dál:

Nezvěstný ve sněhobílém moři

Babí léto je už dávno pryč a podzim vládne pevně nad městem. Znatelně se ochladilo, dny se zkracují a vítr fouká studený. Jedu z Frýdku. Nespěchám. Když po několika málo kilometrech dálková světla narazí na nepropustnou bílou zeď, musím zpomalit. Středová čára prázdné silnice mizí v mlze, která mě opouští až těsně před Olomoucí. Počasí spíš na čaj u rozehřátých kamen u nás v Jeseníkách, ale já mířím na Kafka Band a v hlavě mám jejich nedávný koncert v Lázních.

čti dál
Sobotní dvoják

Koncerty jsou fajn. Zvlášť když se povedou. O víkendu jsme byli v dobré společnosti. Ve Frýdku-Místku s Jasnou Pákou a Garáží, na Čeladné s Davidem Kolerem. Hraje s námi teď Petr Kružík, když Priessnitz zrovna hybernují. Chystáme spolu na podzim nějaké novinky. Těším se, až se zavřeme na pár dnů v Jeseníkách a budeme tvořit. Vždyť tvoření je na životě přece to nejkrásnější.

čti dál
Kafka band a puchýře velké jak Amerika

Poslední den Colours of Ostrava. Nohy nachodily kilometry a zdobí je obrovské puchýře. Trmácím se přes celý areál, začátek stejně asi nestihnu. Unavené tělo se vidí už v posteli, zahrabané v peřině. Foťák uklizený někde v koutě a hlavně neslyšet žádnou muziku, alespoň týden. Čtvrtý den festivalu si vybírá svou daň. Energie už dávno žádná. Ale na koncert Kafka bandu jsem se přece jenom těšil. Světlo na konci tunelu, které ještě udržuje při životě. Projekt kolem Jaromíra Švejdíka a Jaroslava Rudiše sleduji od prvopočátku, když jsem dělal grafiku k jejich prvnímu albu Das Schloss.

čti dál
Když se nad ránem rozpustíme v žižkovských ulicích

Palác Akropolis byl v prosinci vždycky dostavením Priessnitz. Letos bájný chrám poprvé hostil Kafka band. Viděli jsme se nedávno v Olomouci, jako by to bylo včera. Přítmí šatny, schovávačka za šálami na pódiu a výlet na ochoz. Oblíbené úhly, playlist znám už nazpaměť. Ples spřízněných duší. Bez tance. Na plátně obrazy, vize a sny, projekce do piva za chvíli na baru. Teď se smí všechno. Lidi se ztrácí, jako my, když se nad ránem rozpustíme v žižkovských ulicích.

čti dál