15/1/2019

Subjektivní černobílé fotografie Lukáše Horkého ukazují Frýdek-Místek a okolí v rozmezí jedenácti let

Od úterý 22. ledna 2019 bude v galerii Opera v Ostravě zahájena výstava frýdecko-místeckého fotografa Lukáše Horkého pojmenovaná Moje město. Cyklus subjektivně laděných fotografií pořizuje nepřetržitě od roku 2008. Práce na tomto souboru sloužila jako terapie a pomocník při marném hledání kořenů ve městě, kde prožil skoro celý život. Fragment vystaveného souboru předložil jako svou praktickou magisterskou práci v roce 2018 na Institutu tvůrčí fotografie FPF SU v Opavě.

Impulzem k fotografování, dle jeho vlastních slov, bylo setkání s Jindřichem Štreitem v prvním ročníku studia na Institutu tvůrčí fotografie: „Jindra mi tehdy řekl něco, co doceňuji vlastně až dnes. Ať fotím všechno kolem sebe. Třeba motivy, které by mi mohly připadat banální, protože postupem času nabydou na významu.“

Horký vyráží do ulic města Frýdku-Místku a okolí, aby zaznamenával odraz doby. Zánik textilního průmyslu, kontroverzní demolice významných staveb, ale i běžný každodenní život. Realitu zbavenou barev fotografuje výhradně analogovou technikou. „Černobílá fotka je vlastně abstrakce, protože černobílý svět naším pohledem vlastně neexistuje. Je to určitý výsek skutečnosti, který dává divákovi větší prostor na své interpretace. Proto fotografuji na černobílý film. Výsledný snímek uvidím až ve fotokomoře a nejistota, co na filmu bude, je pro mě součást tvůrčího procesu.“ vysvětluje Horký.

„Soubor fotografií pojmenovaný Moje město není lyrickou vzpomínkou ani nostalgickým povzdechem o ubíhajícím čase, lze v něm vypozorovat trvající zájem o krajinu, o fixaci obrazové informace pro časy budoucí,“ přibližuje fotograf a pedagog Václav Podestát, který na Institutu tvůrčí fotografie FPF SU v Opavě vedl Horkého praktický magisterský soubor.

Frýdek-Místek Lukáše Horkého je místo temné. Město, které bylo uměle rozšiřováno s tehdejším rozmachem hutního průmyslu a hornictví. Do města se lidé stěhovali za prací, bez vztahu ke krajině, svým kořenům a hodnotám. Rodiče autora pocházejí z Hanušovic a Lysic, on sám se narodil v Boskovicích. Do Frýdku-Místku se nastěhovali kvůli tehdy nově vybudovanému Výzkumnému Ústavu hutnictví a železa v Dobré, kde otec po vysoké škole získal práci jako vědecký pracovník.

„Existencionální podtext záběrů se diváka dotkne i bez znalosti konkrétních míst. Torzo hřbitovního pomníku sousedí s novodobým chrámem konzumu – Intersparem, množina automobilů srůstá s vegetací nekultivovaného krajinného výseku, stožár pouličního osvětlení se postupně ztrácí ve shluku výsypky. Sportoviště mizí ve změti trav a travnaté svahy jsou naopak přetrženy silničním bludištěm pozemních komunikací. Člověka a jeho necitlivé chování k životnímu prostředí doslova potkáváme na každém záběru,“ uzavírá Václav Podestát.

Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě a Institut tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě

Lukáš Horký: Moje město
22. 1.–6. 3. 2019
Vernisáž úterý 22. ledna 2019 v 17 hodin.
Výstavu zahájí Jiří Siostrzonek.

Galerie Opera, Divadlo Jiřího Myrona, Čs. legií 14, Ostrava.
Výstava je realizována za podpory statutárního města Ostravy.

10/1/2019

S orchestrem v Beskydech

Symfonickému orchestru Frýdku-Místku pomáhám budovat identitu už více jak rok. Začalo to vytvořením nové značky a postupně jsem přešel k fotografiím a plakátům. V dubnu minulého roku jsme se potkali v Beskydech, když nacvičovali repertoár pro jarní koncert. Setkání to milé, inspirující. Přes den se hrálo, večer debatovalo a popíjelo. U piva stejně vznikají ty nejbizarnější setkání. Seznámil jsem se s jedním pánem, co kdysi stavěl památný kolotoč Hříbek ve Frýdku na sídlišti. Před pár lety jsem kolotoč použil jako symbol festivalu Sweetsen fest. Včera večer jsem vyhrabal pár fotek…

7/1/2019

V krajině pod Králickým Sněžníkem

Zahledíš se do údolí plného slunce. Mraky se trhají o hřebeny divokých hor, jako by byly z papíru. V krajině pod Králickým Sněžníkem odpočítáváš poslední hodiny roku 2018. Vystoupal jsi zavátými cestami, tvé stopy se propadaly hluboko do sněhové peřiny. Zvedal si hlavu do korun stromů a pozoroval větve, jak se dlouhými tenkými prsty snaží dotknout nebe. Na nový rok bylo zvláštní světlo. Tlumené a trochu tajemné. Vítr roznášel krystalky zmrzlého sněhu po bělavé pláni a tys byl ztracený uprostřed lesa, kdesi v Jeseníkách.

29/12/2018

Zimní Vysočinou

Po sněhu ani památky. Rozhlížíš se kolem sebe a připadá ti, že léto skončilo teprve nedávno. Snad jen mrazivý vítr připomíná prosinec. Zima přijde v lednu, říká se. Někdy stačí vystoupat kousek výš a obzor se ti rázem otevře. Zastavíš se a zahledíš se dolů do údolí. Na každém rozcestí směr necháš na náhodě. Šikminy polí na horizontu očima skládáš jako barevnou mozaiku, když se mohutná clona z mraků pozvolna rozpouští. Zbytky slunečních paprsků svítí na krajinu před tebou. Je podvečer a ty jsi zase na cestě.