Pak rychlý přesun na hodného dědečka Uhlíře, který spolu s revivalovou metalovou kapelou z Hlučína nadšenému davu odvyprávěl, co se líbí dětem. Kytaroví Kensington byli taky fajn, WWW tradičně výborní. Tři, čtyři, pět… Jacob Banks jako převtělený Seal. Kaleo trochu uspávali, zato temně popová (kdo proboha vymýšlí ty škatulky?) Aurora představila skvělý set. Hodně se tancovalo a kroutilo. Že by nová Austra? Přeběh na Janka Ester Ledeckého, kde se Proklínalo, poměřovali se Krátcí ptáci, Žíznilo se jako v Americe a mobily přestárlých posluchačů svítily do tmy jako jejich zapalovače zamlada. Na konec Mura Masa, který podle PR textu umí všechno, ale mám pocit, že si jeho písničky u táboráku nezahrajete.

Takové byly čtvrteční Colours of Ostrava. Den druhý. Co přinese pátek?

Banditos se svým rokenrolem byly rozhodně uvěřitelnější než George Ezra a Nathaniel Rateliff. Výborný fyzikář DJ Ventolin a Beth Ditto, skvělá i se svým Fake účesem a rozjetým coverem Under The Bridge od Red Hot Chili Peppers. Vrcholem však byli stejně Future Islands. Kapelu ve které zpívá masový vrah, na klávesy hraje týpek z Kraftwerk a basu obhospodařuje pantáta z Hlučína, nemůžeš nemilovat. 

Omlouvám se všem dechařům a obyvatelům Hlučína za tento subjektivní fotoreport z prvního dne osmnáctého ročníku Colours Of Ostrava.

„Čísla jsou projev boží moudrosti v našem světě, přístupná poznání lidského ducha.“
(sv. Augustin)

Za odměnu se ti otevřou překrásné výhledy. Nekonečné žlutavé lány, co se vinou až za obzor. Suché stonky křupou ve větru a ty jsi tu sám. Den je na svém konci. Mineš kříž, který tady vítá pocestné a posadíš se pod stoletý strom, který tě jako obří slunečník ukryje před žhavým zapadajícím sluncem. Teď a tady, uprostřed celé té nádhery ti vůbec nic nechybí.

Lítal jsem mezi divadly a fotografoval divadelní festivaly v Olomouci a Ostravě, dělal vizuál pro dvě fotografické výstavy ve francouzském Lille, vizuál pro frýdeckomístecký divadelní festival „Odpoutaná scéna“ a grafickou podobu mutace výstavy Zahrádkářů Davida Macháče v Janovicích. Ve Frýdku-Místku jsem vystavoval grafické práce festivalu Sweetsen Fest z let 2008 až 2018 a v Ústí nad Labem byla zahájena má výstava fotografií: Anorexie, bulimie – dvě hluboké propasti. V Praze jsem převzal ocenění v soutěži Přehlídka divadelní fotografie“ v kategorii Inscenace/divadelně-performativní projekt – profesionálové. S Downbelow jsme odehráli několik koncertů a vypustili do světa nový videoklip. Našel se ale čas na i krásné koupání a výlety do přírody. Červenec snad bude klidnější.

Natahuješ svoji ruku vysoko nad hlavu. Jako bys chtěl zkrotit světelné paprsky a schovat si je do dlaně, dřív než se setmí. Na večer tady bývá klid. Na svých toulkách moc lidí nepotkáváš. Když se blížíš k hustému křoví, zpomalíš. Našlapuješ opatrně. Prodíráš se větvemi a sestupuješ po skalním zlomu až na okraj strže. Dole vidíš překrásné jezero do kterého se za chvíli ponoříš a v náručí nejkrásnějších krajin se rozloučíš s posledním červnovým večerem.

V duchu počítám inscenace, který jsem za ty roky viděl a kolik jsem jich fotil. A taky myslím na to, co bych dělal teď, kdybych se z Vojtou nikdy nepotkal.