lukashorky
Menu

květen 2019 obrazem...

17/5/2019

Už na plné obrátky - Divadelní flora den druhý

V hlavě stále rezonuje včerejší výborné drážďanské divadlo a jejich inscenace 9 dní vzhůru. Flora má letos dnů 12 a všechno probíhá zrychleně. Spí se méně, ale dá se to zvládnout docela dobře. Tělo si na divadelní režim rychle zvykne. V šapitó dopoledne doznívala ještě debata z minulého dne. Diskutovalo se o drážďanské činohře a taky o směřování Flory. Odpoledne první taneční představení nahoře v Konviktu, pak přesun na balkánskou komedii a jugoslávské vzpomínky do Divadla Hudby.

Den uzavřela realizace Opuštěné společnosti Erika Taberyho a Divadla na cucky, která mě na rozdíl od některých kolegů z redakce docela bavila. Žádné ponocování, zítřek bude hektický. Avšak ne kvůli divadlu, ale basketbalu.

16/5/2019

Studená a deštivá Olomouc - Divadelní flora den první

Uběhlo to rychle. Ani jsem nestačil dotřídit fotky z loňska a začíná nová Divadelní Flora. Letos třiadvacátá. Auto jsem nechal na konviktu a pádil dolů do Moravského divadla. Studená a deštivá Olomouc působila docela nevlídně, dlažební kostky klouzaly cestou dolů na náměstí. O úvodní inscenaci se postaral drážďanský Staatsschauspiel Dresden s inscenací 9 Tage Wache (9 dní vzhůru). Expresivně a mistrně zpracované téma sebedestruktivní drogové závislosti. Chvíli jsem fotil hlavní scénu, ale záhy jsem se stejně ztratil v zákulisí. Tam to mám rád…

Po děkovačce následovala debata a rychlý přesun na Konvikt, kde se berlínský hudebník a skladatel Kriton Klingler-Ioannides, který autorskou hudbou živě doprovází drážďanskou inscenaci 9 dní vzhůru, prezentoval samostatným koncertem. Fajn muzika, občas evokuje The Kills. První pivo v Chlastanu a pak pozdravení s Vertigem. Ale jen letmý dotyk. To pravé objetí teprve přijde.

15/5/2019

Mistr a Markétka, poslední titul sezóny 2018 / 2019 u Bezručů

Nejnovější adaptace stěžejního románu Michaila Bulgakova s názvem Mistr a Markétka aktuálně představují u Bezručů. Věčný souboj dobra se v původní předloze odehrává v Moskvě v období tzv. Nové ekonomické politiky ve dvacátých letech minulého století. Avšak v režijním provedení Alexandra Minajeva jsou patrné odkazy i na současnost. Ve hře plné expresivních hereckých výkonů se představuje celý divadelní soubor. 

14/5/2019

Kafka Band křtili v DOXu

Ani se mi do Prahy nechtělo. Sotva jsem vystoupil z vlaku, spustil se liják. Provazce dešťů bušily do asfaltu, teplota oproti Ostravě mínus deset a já se trmácel přes půl Holešovic ověšený foťákama. Záda od hromady krámů bolela. Ale stejně jsem věděl, že sotva překročím práh DOXu, nálada se rázem otočí a bude to jízda jak za starých časů s Priessnitz. Kafka Band zrovna dodělávali zvukovku. Prošel jsem si místa, zkontroloval úhly, abych během koncertu netápal. Kluci mezitím zmizeli z pódia a šlo se naproti do hospody na pivo. 

Koncert začal chvíli po osmé. Všechno hezky gradovalo. Skvělé projekce od Clada, plné chytrých obrazů, tvořily výborné pozadí. To se vždycky fotí dobře. Ke konci se křtilo s německými hosty. Pak večerní mejdan nahoře v baru, cesta noční Prahou a bytový večírek do ranních hodin. Takový byl Kafka Band. Akce na které se ti nechce, jsou přece jenom nakonec ty nejlepší. A jak jsem slíbil, report je tentokrát docela brzy:)