Menu

9/8/2012

Ale Fred přece hrál s Jamesem Brownem

Byl jsem byl mladý, okouzlený a věřil jsem, že zahrát 150 tónů do vteřiny je ten nejlepší orgasmus. Teď jsem starý, větší pankáč a mám rád rokenrol. Sice hraji na basu, ale za basáka se teda moc nepovažuji. Vlastně nejsem ani muzikant, natož jazzman. Neumím moc postupů, taky nesnáším jamování a o většině posluchačů jazzu si myslím, že je to parta snobů, co ráda tleská do kolen uprostřed písničky, protože se to tak prostě dělá.

Pankáčský Jazzový výstup předvedla kapela kolem Radovana Tariška. Nasazení z nich lezlo každou nitkou propocených obleků. Ale s Fredem a jeho bandem to bylo horší. The Chicken od Jaca Pastoria na úvod, avšak v hlavě zněl přece jenom originál. Celý set se trochu vlekl a oproti svým předskokanům vlastně nudili. 

…ale Fred přece hrál s Jamesem Brownem! Tak to bude legenda.

Jazz na zámku, 22. 7. 2012 Frýdek-Místek

7/8/2012

Bečka, kde bečka nikdy nebyla

Zvláštní fenomén letních srazů maturitní 4A. Příští rok to bude dvacet let. Rok co rok na stejným místě udržujeme kontakt. Pro okolí možná infantilní vrtoch těch, co nikdy nedospěli a zůstali zamrzlí ve školních lavicích, ale pro mě byl Gympl silné období. Proto tento zápis, abych utřídil myšlenky a nezapomněl.

ze vzpomínek na první Sosninu

termín: sobota 25. června 1994 sestava: komplet 4A bez Jany Pflegrové

„25. 7. 1994 21:05 – Před měsícem byla BEČKA a zrovna jsme stáli u ohně s … lahví … vody,“ začíná dopis Marcely Bužgové, který přišel k babičce do Lysic, kde jsem trávil celé letní prázdniny. Je proto jisté, že stěžejní část Bečky (pomineme-li fakt, že někteří začali už v pátek) se konala v sobotu 25. června 1994. Za původním nápadem stál Radek Pělucha a akce se měla konat v Lískovci, ale všechno bylo jinak…

V pátek se pil Jabčák za 18. V sobotu měla být bečka, ale přijel akorát plný vozík lahváčů, Pepa Kůrka a David Stypka. Tradice lahváčů, stejně jako Stypkova košile a můj stan Woodstock je to jediné, co přežilo až do dnes. Kotel, Martin a Maroš se cucali se Šenou. Cituji Maroše, když vzpomíná: „…protože Šena byla velká jak cyp.“

„Hned když mi došel LETTER FROM YOU, zavolala jsem Pepovi a ptala jsem se, kdy bude Bečka. On vůbec neveděl, že něco organizuje…,“ pokračuje dopis od Marcely a je tudíž jasné, že za rozhodnutím upořádat bečku na Sosnině stojí Pepa Kůrka a byla mu tím nechtěně připsána role organizátora i té další.

S Davidem Kiršem a Daidem Kopřivou jsme dorazili společně (po usilovném hledání místa, z úplně jiné strany). Pil jsem Colu s vínem a odešel jsme večer i s Davidama a Marcelou. Tehdy jsme byli pomalejší a příliš slušní, abychom zůstali do neděle. Akce to byla zásadní, což se v příších letech potvrdilo. První vztahy a lásky podél břehu Morávky. Nakonec dostaly jiiný tvar, stejně jako koryto řeky, které se za těch dvacet let několikrát proměnilo. Stojí za to se tam vracet a hledat své gymplové kořeny.

Původní slib, že se na místo rok co rok budeme vracet, vzal za své z růných důvodů. Je však jisté, že původní sláva Bečky bude opět jednou obnovena. Zůstali jsme tři nejsilnější, kteří nikdy nevynechali. Já, David Kirš a Martin Rusek.