lukashorky
Menu

Archiv

listopad 2022
říjen 2022
září 2022
srpen 2022
červenec 2022
červen 2022
květen 2022
duben 2022
únor 2022
leden 2022
prosinec 2021
listopad 2021
říjen 2021
září 2021
srpen 2021
červenec 2021
červen 2021
květen 2021
únor 2021
leden 2021
prosinec 2020
listopad 2020
září 2020
srpen 2020
červenec 2020
červen 2020
květen 2020
duben 2020
březen 2020
únor 2020
leden 2020
prosinec 2019
listopad 2019
říjen 2019
září 2019
srpen 2019
červenec 2019
červen 2019
květen 2019
duben 2019
březen 2019
únor 2019
leden 2019
prosinec 2018
listopad 2018
říjen 2018
září 2018
srpen 2018
červenec 2018
červen 2018
květen 2018
duben 2018
březen 2018
únor 2018
leden 2018
prosinec 2017
červenec 2017
prosinec 2016
říjen 2016
duben 2016
prosinec 2015
listopad 2015
duben 2015
říjen 2014
srpen 2013
únor 2013
leden 2013
prosinec 2012
listopad 2012
říjen 2012
srpen 2012
červenec 2012
červen 2012
květen 2012
duben 2012
březen 2012
leden 2012
prosinec 2011
listopad 2011
říjen 2011
září 2011
srpen 2011
červenec 2011
červen 2011
květen 2011
duben 2011
březen 2011
únor 2011
leden 2011
prosinec 2010
listopad 2010
říjen 2010
září 2010
srpen 2010
červenec 2010
červen 2010
květen 2010
duben 2010
březen 2010
únor 2010
leden 2010
prosinec 2009
listopad 2009
říjen 2009
září 2009
srpen 2009
červenec 2009
červen 2009
květen 2009
duben 2009
březen 2009
únor 2009
leden 2009
prosinec 2008
listopad 2008
říjen 2008
září 2008
srpen 2008
červenec 2008
červen 2008
květen 2008
duben 2008
leden 2008
prosinec 2007
říjen 2007
září 2007
květen 2007

leden 2019 obrazem...

22/1/2019

V Divadle Petra Bezruče ožívá příběh Zdeny Koubkové

Pozoruhodný příběh československé atletky Zdeny Koubkové, která v březnu 1936 podstoupila změnu pohlaví, se představí v ostravském Divadle Petra Bezruče. Zdeněk Koubek, rozený Zdena Koubková z Paskova na Frýdecko-Místecku, byl československou atletkou, držitelkou světového rekordu v běhu na 80 a 800 metrů s vrozenou vývojovou vadou reprodukční soustavy. Zdeniny rekordy zrušila Mezinárodní atletická federace v roce 1943. Právě tento osud se stal inspirací pro inscenaci Tomáše Dianišky s názvem Transky, body, vteřiny.

Ke sportu se Zdeněk Koubek vrátil po 2. světové válce. Se svým bratrem Jaroslavem hrál rugby za klub v Říčanech. Po normalizaci v roce 1968 pracoval až do důchodu jako dělník. Zbytek života strávil se svou ženou v Praze, kde zemřel ve věku 73 let.

V titulní roli v aktuální novince režiséra Tomáše Dianišky se představí Jakub Burýšek. Mrněte na pár fotek, které jsem pořídil během generální zkoušky.

15/1/2019

Subjektivní černobílé fotografie Lukáše Horkého ukazují Frýdek-Místek a okolí v rozmezí jedenácti let

Od úterý 22. ledna 2019 bude v galerii Opera v Ostravě zahájena výstava frýdecko-místeckého fotografa Lukáše Horkého pojmenovaná Moje město. Cyklus subjektivně laděných fotografií pořizuje nepřetržitě od roku 2008. Práce na tomto souboru sloužila jako terapie a pomocník při marném hledání kořenů ve městě, kde prožil skoro celý život. Fragment vystaveného souboru předložil jako svou praktickou magisterskou práci v roce 2018 na Institutu tvůrčí fotografie FPF SU v Opavě.

Impulzem k fotografování, dle jeho vlastních slov, bylo setkání s Jindřichem Štreitem v prvním ročníku studia na Institutu tvůrčí fotografie: „Jindra mi tehdy řekl něco, co doceňuji vlastně až dnes. Ať fotím všechno kolem sebe. Třeba motivy, které by mi mohly připadat banální, protože postupem času nabydou na významu.“

Horký vyráží do ulic města Frýdku-Místku a okolí, aby zaznamenával odraz doby. Zánik textilního průmyslu, kontroverzní demolice významných staveb, ale i běžný každodenní život. Realitu zbavenou barev fotografuje výhradně analogovou technikou. „Černobílá fotka je vlastně abstrakce, protože černobílý svět naším pohledem vlastně neexistuje. Je to určitý výsek skutečnosti, který dává divákovi větší prostor na své interpretace. Proto fotografuji na černobílý film. Výsledný snímek uvidím až ve fotokomoře a nejistota, co na filmu bude, je pro mě součást tvůrčího procesu.“ vysvětluje Horký.

„Soubor fotografií pojmenovaný Moje město není lyrickou vzpomínkou ani nostalgickým povzdechem o ubíhajícím čase, lze v něm vypozorovat trvající zájem o krajinu, o fixaci obrazové informace pro časy budoucí,“ přibližuje fotograf a pedagog Václav Podestát, který na Institutu tvůrčí fotografie FPF SU v Opavě vedl Horkého praktický magisterský soubor.

Frýdek-Místek Lukáše Horkého je místo temné. Město, které bylo uměle rozšiřováno s tehdejším rozmachem hutního průmyslu a hornictví. Do města se lidé stěhovali za prací, bez vztahu ke krajině, svým kořenům a hodnotám. Rodiče autora pocházejí z Hanušovic a Lysic, on sám se narodil v Boskovicích. Do Frýdku-Místku se nastěhovali kvůli tehdy nově vybudovanému Výzkumnému Ústavu hutnictví a železa v Dobré, kde otec po vysoké škole získal práci jako vědecký pracovník.

„Existencionální podtext záběrů se diváka dotkne i bez znalosti konkrétních míst. Torzo hřbitovního pomníku sousedí s novodobým chrámem konzumu – Intersparem, množina automobilů srůstá s vegetací nekultivovaného krajinného výseku, stožár pouličního osvětlení se postupně ztrácí ve shluku výsypky. Sportoviště mizí ve změti trav a travnaté svahy jsou naopak přetrženy silničním bludištěm pozemních komunikací. Člověka a jeho necitlivé chování k životnímu prostředí doslova potkáváme na každém záběru,“ uzavírá Václav Podestát.

Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě a Institut tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě

Lukáš Horký: Moje město
22. 1.–6. 3. 2019
Vernisáž úterý 22. ledna 2019 v 17 hodin.
Výstavu zahájí Jiří Siostrzonek.

Galerie Opera, Divadlo Jiřího Myrona, Čs. legií 14, Ostrava.
Výstava je realizována za podpory statutárního města Ostravy.

10/1/2019

S orchestrem v Beskydech

Symfonickému orchestru Frýdku-Místku pomáhám budovat identitu už více jak rok. Začalo to vytvořením nové značky a postupně jsem přešel k fotografiím a plakátům. V dubnu minulého roku jsme se potkali v Beskydech, když nacvičovali repertoár pro jarní koncert. Setkání to milé, inspirující. Přes den se hrálo, večer debatovalo a popíjelo. U piva stejně vznikají ty nejbizarnější setkání. Seznámil jsem se s jedním pánem, co kdysi stavěl památný kolotoč Hříbek ve Frýdku na sídlišti. Před pár lety jsem kolotoč použil jako symbol festivalu Sweetsen fest. Včera večer jsem vyhrabal pár fotek…

7/1/2019

V krajině pod Králickým Sněžníkem

Zahledíš se do údolí plného slunce. Mraky se trhají o hřebeny divokých hor, jako by byly z papíru. V krajině pod Králickým Sněžníkem odpočítáváš poslední hodiny roku 2018. Vystoupal jsi zavátými cestami, tvé stopy se propadaly hluboko do sněhové peřiny. Zvedal si hlavu do korun stromů a pozoroval větve, jak se dlouhými tenkými prsty snaží dotknout nebe. Na nový rok bylo zvláštní světlo. Tlumené a trochu tajemné. Vítr roznášel krystalky zmrzlého sněhu po bělavé pláni a tys byl ztracený uprostřed lesa, kdesi v Jeseníkách.