lukashorky
Menu

Archiv

duben 2024
leden 2024
listopad 2023
říjen 2023
září 2023
srpen 2023
červenec 2023
červen 2023
květen 2023
duben 2023
únor 2023
leden 2023
listopad 2022
říjen 2022
září 2022
srpen 2022
červenec 2022
červen 2022
květen 2022
duben 2022
únor 2022
leden 2022
prosinec 2021
listopad 2021
říjen 2021
září 2021
srpen 2021
červenec 2021
červen 2021
květen 2021
únor 2021
leden 2021
prosinec 2020
listopad 2020
září 2020
srpen 2020
červenec 2020
červen 2020
květen 2020
duben 2020
březen 2020
únor 2020
leden 2020
prosinec 2019
listopad 2019
říjen 2019
září 2019
srpen 2019
červenec 2019
červen 2019
květen 2019
duben 2019
březen 2019
únor 2019
leden 2019
prosinec 2018
listopad 2018
říjen 2018
září 2018
srpen 2018
červenec 2018
červen 2018
květen 2018
duben 2018
březen 2018
únor 2018
leden 2018
prosinec 2017
červenec 2017
prosinec 2016
říjen 2016
duben 2016
prosinec 2015
listopad 2015
duben 2015
říjen 2014
srpen 2013
únor 2013
leden 2013
prosinec 2012
listopad 2012
říjen 2012
srpen 2012
červenec 2012
červen 2012
květen 2012
duben 2012
březen 2012
leden 2012
prosinec 2011
listopad 2011
říjen 2011
září 2011
srpen 2011
červenec 2011
červen 2011
květen 2011
duben 2011
březen 2011
únor 2011
leden 2011
prosinec 2010
listopad 2010
říjen 2010
září 2010
srpen 2010
červenec 2010
červen 2010
květen 2010
duben 2010
březen 2010
únor 2010
leden 2010
prosinec 2009
listopad 2009
říjen 2009
září 2009
srpen 2009
červenec 2009
červen 2009
květen 2009
duben 2009
březen 2009
únor 2009
leden 2009
prosinec 2008
listopad 2008
říjen 2008
září 2008
srpen 2008
červenec 2008
červen 2008
květen 2008
duben 2008
leden 2008
prosinec 2007
říjen 2007
září 2007
květen 2007

19/7/2020

Kolektivní domy hotelového typu ve Frýdku-Místku

V průběhu šedesátých let 20. století v souvislosti s budováním dolů a těžkého průmyslu dochází ve Frýdku-Místku k výstavbě kolektivních domů Paskov, Permon a Koloredov. Byly určené primárně pro zaměstnance průmyslových podniků. Pro výstavu, která prošla Olomoucí, Libercem a Českými Budějovicemi, a stejnojmennou publikaci s názvem Bydlet spolu, kterou autorsky připravili Lenka Kužvartová a Hubert Guzik a kurátorsky zajistila Klára Jeništová, jsem na konci roku 2016 dokumentoval současný stav.

V meziválečném období se do popředí dostává téma kolektivního bydlení. Jedním z propagátorů tohoto trendu byl přední teoretik avantgardy Karel Teige. První kolektivní dům v Československu vznikl v návrhu dvojice Václava Hilského a Evžena Linharta v letech 1946–1958 pro ubytování dělníků z továrny na syntetické pohodné hmoty v Záluží u Litvínova. Tento obytný útvar měl pod jednou střechou spojit bydlení, centralizované služby, prostory pro svépomocné kolektivní vaření a praní a prostory pro volnočasové aktivity. Idea společného bydlení se ve větší míře neprosadila, byť byla později aplikována do stavby rozsáhlých sídlišť. Ta sice neměla všechny společné prvky kolektivního bydlení pod jednou střechou, ale jednotlivé služby byly rozprostřeny do samostatných budov.

Rozmach těžkého průmyslu na Ostravsku v padesátých letech dvacátého století si vyžádal velký příliv pracovních sil do regionu. Sídliště s okrskovou vybaveností začaly nahrazovat staré dělnické kolonie a průmyslové podniky se pustily do výstavby domů hotelového typu pro své zaměstnance. Hotelové domy Paskov a Permon Jana Chválka byly realizovány ve Frýdku-Místku v letech 1962–1964 pro potřeby dolů Ostravsko-karvinského revíru. Výstavbu zajišťoval podnik VOKD (Výstavba ostravsko-karvinských dolů) jako dvojice třinácti podlažních domů vzájemně propojených krčky s nižší budovou restaurace umístěnou mezi nimi. V letech 1964–1967 v ulici Malý Koloredov vznikl hotelový dům navržený Chválkovým kolegou, inženýrem Milanem Vránou. Pro tento dům je typické spojení dvou vzájemně odsazených objektů schodišťovým traktem.

Zdroj: Hubert Guzik (ed.) Bydlet spolu. Kolektivní domy v českých zemích a Evropě ve 20. století, Arbor vitae 2017, ISBN 978–80–7467–127–2.
Foto: Lukáš Horký

7/7/2020

Letní kapela na Boží hoře

V sobotu se na Boží hoře u Žulové konala pouť. Lidé z Ostravy, Brna, Prahy, Karlových Varů a dalších koutů naší vlasti se sešli, aby vyšplhali podél dvanácti zastavení křížové cesty až na vrchol. Tohle není pro každého. Jen pro otrlé a skalní, co jim kdysi přirostl Priessnitz k srdci.

Do Rychleb přijíždím s předstihem, abych v oblíbeném lomu stihl očistu ještě před obřadem. Pár temp ve skalách a unavené tělo po cestě zase ožívá. Auto nechávám na náměstí. Nahoru vede modrá značka a křížová cesta vyskládaná kamením. Tvrdým a těžkým, jako tento kraj.

Pozoruji slunce, jak se přibližuje k horizontu, barví krajinu do oranžova a kreslí stíny dole v údolí. Ještě pár tónu z pódia před kostelem, než zvítězí tma a vykoukne měsíc. Dnes je úplněk v kozorohu. Svítí a leskne se v očích. Dvě lampičky zavěšené u stropu noci, když se jde domů…