lukashorky
Menu

Archiv

duben 2024
leden 2024
listopad 2023
říjen 2023
září 2023
srpen 2023
červenec 2023
červen 2023
květen 2023
duben 2023
únor 2023
leden 2023
listopad 2022
říjen 2022
září 2022
srpen 2022
červenec 2022
červen 2022
květen 2022
duben 2022
únor 2022
leden 2022
prosinec 2021
listopad 2021
říjen 2021
září 2021
srpen 2021
červenec 2021
červen 2021
květen 2021
únor 2021
leden 2021
prosinec 2020
listopad 2020
září 2020
srpen 2020
červenec 2020
červen 2020
květen 2020
duben 2020
březen 2020
únor 2020
leden 2020
prosinec 2019
listopad 2019
říjen 2019
září 2019
srpen 2019
červenec 2019
červen 2019
květen 2019
duben 2019
březen 2019
únor 2019
leden 2019
prosinec 2018
listopad 2018
říjen 2018
září 2018
srpen 2018
červenec 2018
červen 2018
květen 2018
duben 2018
březen 2018
únor 2018
leden 2018
prosinec 2017
červenec 2017
prosinec 2016
říjen 2016
duben 2016
prosinec 2015
listopad 2015
duben 2015
říjen 2014
srpen 2013
únor 2013
leden 2013
prosinec 2012
listopad 2012
říjen 2012
srpen 2012
červenec 2012
červen 2012
květen 2012
duben 2012
březen 2012
leden 2012
prosinec 2011
listopad 2011
říjen 2011
září 2011
srpen 2011
červenec 2011
červen 2011
květen 2011
duben 2011
březen 2011
únor 2011
leden 2011
prosinec 2010
listopad 2010
říjen 2010
září 2010
srpen 2010
červenec 2010
červen 2010
květen 2010
duben 2010
březen 2010
únor 2010
leden 2010
prosinec 2009
listopad 2009
říjen 2009
září 2009
srpen 2009
červenec 2009
červen 2009
květen 2009
duben 2009
březen 2009
únor 2009
leden 2009
prosinec 2008
listopad 2008
říjen 2008
září 2008
srpen 2008
červenec 2008
červen 2008
květen 2008
duben 2008
leden 2008
prosinec 2007
říjen 2007
září 2007
květen 2007

říjen 2018 obrazem...

30/10/2018

V poryvech podzimního větru

Dny se krátí a hladinu modravého jezera stále častěji čeří poryvy prudkého větru. Prohání se po výšinách a spadané listí točí ve spirále, jako se točí roční období. Ještě nedávno jsi tady vyhlížel léto a teď cítíš jak se do tebe vkrádá podzim. Plíží se pomalu z chladivé půdy a vyhání poslední zbytky léta. Zatěžkané slunce se sklání k zemi stále blíž a ostré hrany břidlicové skály brzo přikryje první sníh. V nekonečném koloběhu sleduješ probuzení i usínání přírody v divokém kraji Jesenického podhůří.

29/10/2018

Vždyť na plakátech nemusí být fotka šmidlajícího orchestru

Hrát si, vybočovat trošku z řady a dělat věci po svém. Není to vždycky jednoduché, co si budeme říkat. Je to více než rok, co jsem začal pracovat na nové identitě Symfonického orchestru Frýdku-Místku. Docela mě to baví.  Třeba tento plakát na koncert ke stému výročí založení republiky, který úspěšně zahýbal veřejným prostorem. Fotili jsme v Národním domě v zákulisí, kde to mám moc rád. Bylo před volbami. V hlavě mi zněly slavnostní fanfáry z předehry k Libuši. Státnické je to dost a hotovo bylo za patnáct minut.

25/10/2018

Frýdek-Místek pohledem Lukáše horkého se představí v Opavě

Frýdek-Místek pohledem Lukáše Horkého se představí na slavnostní vernisáži v pátek 26. října v 17 hodin v kulturně-uměleckém prostoru KUPE v Opavě. Dlouhodobý dokumentární soubor o Frýdku-Místku vzniká nepřetržitě od roku 2008 do současnosti. Impulzem pro něj byl začátek studia na Institutu tvůrčí fotografie FPF SU v Opavě, kdy vyrážel do ulic, aby zaznamenával odraz tehdejší doby, zánik textilního průmyslu, kontroverzní demolice významných staveb, ale i běžný každodenní život. 

"Můj Frýdek-Místek je místo temné. Město, které bylo uměle rozšiřováno s tehdejším rozmachem hutního průmyslu a hornictví. Do města se lidé stěhovali za prací, bez vztahu ke krajině, svým kořenům a hodnotám. Můj Otec pochází z Hanušovic, moje matka z Lysic a já se narodil v Boskovicích. Do Frýdku-Místku jsme se nastěhovali kvůli tehdy nově vybudovanému Výzkumnému Ústavu hutnictví a železa v Dobré, kde otec po vysoké škole získal práci jako vědecký pracovník. Tak vlastně i já své kořeny mám jinde, mezi kopci Jeseníků a Vysočiny, a práce na tomto souboru sloužila jako terapie a pomocník při jejich marném hledání ve městě, kde jsem prožil skoro celý život, " přibližuje fotograf Horký.

Cyklus fotografií pořízený výhradně analogovou technikou bude možné shlédnout do 5. prosince 2018.

Lukáš Horký: Moje město
pátek 26. října 2018 17 hodin
Kulturně-umělecký prostor KUPE
 Opava

http://www.kupecko.cz/…y-moje-mesto

15/10/2018

Několik hodin v zóně

Výš už to nejde. Z vrcholu hranolu s názvem Hotel Kladno je nádherný výhled. Tyčí se na hraně údolí Sítenského potoka, pevně ukotvený na nízké horizontální podnoži. Ztratil ses v něm. Stejně jako v industriálním městě, které se ještě nevymotalo ze zpackané privatizace obřího průmyslového kolosu Poldi. Procházíš se jako ve skanzenu a jako malé dítě koukáš kolem s otevřenou pusou.

Bývalou vrátnicí hutě Koněv proklouzneš do zóny. Spletitý labyrint polorozpadlých betonových staveb tě pohltí. Vytlučenými okny se prohání vítr, jinak je tu klid. Zarostlé cesty rezavých kolejnic tě zavedou přes historické vápenky na Semerink – visutý most, co se stáčí ve dvacetimetrové výšce k rudným zásobníkům. Představuješ si ohňostroj světel z hutí, které tady kdysi v osmihodinových cyklech chrlily rozžhavené železo. Nezůstalo téměř nic. Torzo koksovny dominuje uprostřed zarostlé pláně plné náletů. Šplháš vysoko na ochozy zbavené zábradlí, až je ti z toho úzko.

Vše co šlo rozebrat a odvézt do šrotu, je dávno pryč. Zůstaly obnažené skelety jako vzpomínka na zašlý věhlas Kladna – města, zašlapaného do prachu železné rudy uhlí a vápence.

7/10/2018

Návraty Josefa Koudelky

Když jsem u osobního pohovoru při talentových zkouškách dostal od komise dotaz, jaký známý fotograf se narodil v Boskovicích, nezaváhal jsem ani vteřinu a s humorem odvětil: „Pokud vím, tak jsou dva. Já a Josef Koudelka.“ Pojí nás stejné místo narození, podobné nazírání na svět a Koudelkova tvorba mě ovlivňuje od chvíle, kdy jsem na přelomu milénia nafotil svůj první černobílý film. Velkou retrospektivu pořádanou v rámci jeho osmdesátin v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze jsem proto nemohl vynechat.

Koudelka šel vždy svojí vlastní cestou a nikdy nepodlehnul dobovým trendům. Proslavil se souborem ze srpna 68, když nafotil vpád vojsk Varšavské smlouvy do tehdejšího Československa. Fotografie obletěly celý svět a staly se později vstupenkou do proslulé agentury Magnum. Během své celoživotní fotografické dráhy překračoval různé pomyslné hranice forem vyjádření. Přes grafické interpretace k humanistickému i subjektivnímu dokumentu, až k velkoformátovým obrazům krajin a přírody formované člověkem. Výstava je složena ze sedmi tematicky spojených sekcí, seřazených od autorových začátků až po aktuální práce. Představují se tak všechny podstatné autorovy cykly, shrnuté v publikaci s názvem „Koudelka“, kterou připravil Robert Delphire pro celosvětové vydání. Českou verzi této knihy vydalo nakladatelství Torst v roce 2006.

První sekce výstavy má název „Začátky 1958–1961“ a představuje soubor Koudelkových autorských zvětšenin, které byly poprvé uvedeny na jeho první výstavě ve foyer divadla Semafor, kde se rovněž seznamuje s historičkou umění Annou Fárovou. Fotografie nemají jednotnou pojící linku. Sledujeme různé pokusy s kompozicí a hloubkou ostrosti. Je zde patrné jisté hledání, nicméně už na těchto snímcích je vidět minimalistické vidění reality, dále rozvíjené například v autorových fotografiích z divadelního prostředí.

Sekce „Experimenty 1962–1964“ ukazuje Koudelkovo tehdejší uvažování o obraze. Pořizuje extrémní zvětšeniny z formátu 6 × 6 cm, jeho kontrastní výřezy se blíží abstraktní grafice. Tyto postupy aplikoval i v divadelní fotografii, když ho oslovil Libor Fára, grafik měsíčníku Divadlo, pro který od roku 1962 Koudelka fotografoval. Právě pro obálky tohoto časopisu vytvořil sérii stylizovaných portrétů.

1539329608-047

První divadelní fotografie Josefa Koudelky vznikly na objednávku časopisu Divadlo už koncem roku 1961. Jednalo se záběry se zpěvačkou Evou Pilarovou. Právě Koudelkově divadelní tvorbě ze šedesátých let je věnovaná sekce „Divadlo 1962–1970“. Představuje práci pro Divadlo Na Zábradlí, Divadlo za branou a měsíčníku Divadlo.

1539329579-037

Soubor „Cikáni 1962–1970“ je první tematicky sjednocený cyklus Josefa Koudelky. Vystavené autorské zvětšeniny pochází z roku 1967. Byly připraveny pro výstavu Cikáni v Divadle za branou a pro výstavu 7+7 v Galerii Václava Špály v Praze, konané téhož roku. Snímky pořídil převážně v cikánských osadách východního Slovenska a vznikají paralelně s pracemi pro divadlo. Jedná se o výjimečné svědectví o životě v komunitách, jejich tradicích, hodnotách a specifického životního stylu. Koudelkovy pečlivě komponované snímky jsou pořizovány z bezprostřední blízkosti. Statické figury bez přehnaných gest jako živé sochy, mistrně zachycená intimita interiérů příbytků a atmosféry různých obřadů a oslav. Součástí výstavy je maketa knihy Cikáni, kterou v roce 1968 připravil s grafikem Milanem Kopřivou. Nakladatelství Mladá fronta kvůli odchodu Josefa Koudelky ze země už nestihlo knihu vydat. Knihu Gypsies vydává v roce 1975 francouzský nakladatel Robert Delphire. Původní maketa knihy v konceptu Milana Kopřivy, rozšířena o další fotografie, vychází v Čechách až v roce 2011 v nakladatelství Torst.

  1539329591-041

Patrně nejslavnější a nejznámější Koudelkův soubor „Invaze 1968“ ve kterém zachytil vpád vojsk Varšavské smlouvy a tehdejší atmosféru šokované společnosti. Expozice je doplněna o původní autorské zvětšeniny, ukázky dobového světového tisku s Koudelkovými fotografiemi, krátkého filmu Invaze režiséra Karla Čtveráčka a přílohu časopisu Respekt ze srpna 1990, která vyšla u příležitosti dvaadvacátého výročí invaze.

1539329605-046

Po emigraci z Československa v roce 1970 se Koudelkovým dominantním tématem stávají pusté a temné obrazy, kterým je věnovaná další sekce výstavy s názvem „Exily 1968–1994“. Koudelka vypovídá příběh plný osamocení a odcizení. Posouvá se směrem k subjektivnějšímu vidění, vytrácí se popisnost. Pracuje se stíny a fragmenty postav, které plují bezděčně v civilizační samotě. Jeho vyprázdněná městská zátiší vzdáleně navazují na českou meziválečnou avantgardu. Scenérie rozpadlých budov připomínají Reichmannovo Raněné město. Koudelka v této době cestoval po Španělsku, Irsku, Francii a Velké Británii, fotografoval Romy, náboženské a lidové tradice. V roce 1971 se stává členem agentury Magnum Photos, která jej od té doby zastupuje.

1539329574-035

Velkoformátové fotografie v sekci „Panorama 1986–2017“ představují vizuální svědectví o negativním vztahu člověka a krajiny. Přes třicet let tak Koudelka mapuje místa postižená těžbou surovin. V Čechách v devadesátých letech fotografoval zdevastovanou krajinu severočeské hnědouhelné pánve a navázal tak na Sudkovu Smutnou krajinu. Fotografuje výstavbu tunelu pod Lamanšským průlivem, vápencové lomy, rozpadající se antické stavby a místa postižená válečnými konflikty.

Koudelka: Návraty
22. března až 30. Září 2018
Uměleckoprůmyslové museum v Praze.

Autor koncepce: Josef Koudelka
Kurátorka: Irena Šorfová
Architektonické řešení: Emil Zavadil
Grafické řešení: Aleš Najbrt
Koordinace: Dušan Seidl – UPM
Publikace k výstavě: UPM a nakladatelství KANT – Karel Kerlický.