Tam za vysokou zdí býval jiný svět. Schovaný, nepřístupný a trochu tajemný. Od té doby, co je opuštěný a chátrá, nikoho už neláká. (1. března 2018, den: 60/365)

Oprýskaná omítka se trhá jako starý papír podél zábradlí, co už dlouho ruku nevedlo. (2. března 2018, den: 61/365)

Realita ukrytá ve sklenici vína, víc jak deset let. Tam na Bečvách. (3. března 2018, den: 62/365)

Při neděli jen tak vyhlížet zítřek. (4. března 2018, den: 63/365)

A tak se vydáš přes zaváté bílé pláně až k lesní pěšině, která tě klikatou soutěskou dovede pod mohutná skaliska. Spatříš dunící živel, nekonečný padající proud, jenž tě osloví svojí nezkrotností a divokostí. (5. března 2018, den: 64/365)

Na tomto zmrzlém místě potřebuji už jen tebe. (6. března 2018, den: 65/365)

Tichý hřbitov u Posledního čísla. Vždycky o půlnoci, když krajina spí a všude je klid, mrtví vstávají a starou alejí míří dolů k vodě. Mlčky hledají zbytky obydlí, které spolkla přehrada. (7. března 2018, den: 66/365)

Občas si říkám, co ještě přijde... (8. března 2018, den: 67/365)

Čekání na jaro. (9. března 2018, den: 68/365)

Tichá vzpomínka na ty, co zde zapustili kořeny a formovali tento jesenický kout. (10. března 2018, den: 69/365)

Svítání ti oči nepoškrábe. Jenom smyje slzy smutných nočních snů. Vyplaví pichlavé krystalky ledu a ty se zas rozhlédneš po mrazivé sněhové peřině v krajině pod horami. (11. března 2018, den: 70/365)

Když se lámou ledy a slunce začíná zase hřát. (12. března 2018, den: 71/365)

Čekání na sezónu. Než přijedou letní hosti (13. března 2018, den: 72/365)

V zimní zátoce. (14. března 2018, den: 73/365)

Uvědomuješ si, že stále něčemu nerozumíš. Hledáš dobrodružství a pak se divíš. Zmítají tebou vlastní duševní zvraty. Pachtíš se za poznáním a projdeš světa kraj, abys nakonec zjistil, že to největší tajemno si stejně nosíme každý v sobě. (15. března 2018, den: 74/365)

V přísné geometrii losinských sirných lázní. (16. března 2018, den: 75/365)

Zasněžené sudetské pláně. Pohled, který nikdy neomrzí (17. března 2018, den: 76/365)

Podél starých cest, které se pomalu ztrácí ve vegetaci. Jen stromy ještě ukazují směr. (18. března 2018, den: 77/365)

A pak vyjdeš z lesa v místech, kde se na bílé pláni prohání silný vítr. Mává větvemi holých stromů, které se navzájem dotýkají jako ruce milenců. Šedavé závěsy z mraků v tento den ani slunce není sto roztrhnout, aby alespoň malou škvírou zalilo světlem kraj pod divokými horami. Ta krajina ti dělá dobře. Začínáš ji rozumět. Za pár hodin uslyšíš v tom větru znamení. Něco z hloubi duše tě volá a táhne k sobě a ty víš, že jsi ztracený... (19. března 2018, den: 78/365)

Hledání svých kořenů. (20. března 2018, den: 79/365)

Strom u zapadajícího slunce. (21. března 2018, den: 80/365)

Vysočina v předjaří. (22. března 2018, den: 81/365)

Jeden z nejkrásnějších hřbitovů. (23. března 2018, den: 82/365)

Zátiší s pneumatikou, dřevem a rozbitou sklenicí. (24. března 2018, den: 83/365)

Na poli. (25. března 2018, den: 84/365)

S větrem o závod. (26. března 2018, den: 85/365)

Na břehu. (27. března 2018, den: 86/365)

Život je plný zvratů a slepých cest. (28. března 2018, den: 87/365)

Městem. (29. března 2018, den: 88/365)

U přehrady je pusto. (30. března 2018, den: 89/365)

Jezero usíná pod zářící oblohou. Siluety kmenů mu bodají svůj stín do prsou a v tuto sváteční chvíli se mnou truchlí nad umírajícím dnem. (31. března 2018, den: 90/365)