Menu

září 2018 obrazem...

23/9/2018

Moje město Lukáše Horkého v bývalé Národní záložně místecké

Arkadiusz Gola, Lukáš Horký, Michał Patycki. Trojice studentů z Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě vystavovala v rámci Dne Frýdku-Místku v bývalé Národní záložně místecké, která se pro tuto příležitost přeměnila na unikátní galerijní prostor. Fotograf Lukáš Horký představil svůj absolventský soubor Moje město, ve kterém dokumentuje proměny města Frýdku-Místku nepřetržitě od roku 2008.

foto: Lukáš Horký, Jana Hájková, Ondřej Durczak

19/9/2018

Demlovo Zapomenuté světlo

Začala nová divadelní sezóna. Návštěvy potemnělých sálů, jevištních zákulisí a hereckých šaten. Moje první zastávka byla v Ostravě u Bezručů, kde jsem fotografoval Zapomenuté světlo, první titul z nového předplatného 2018 / 2019. Tragická próza Jakuba Demla vyšla roku 1934. Díky kontroverznímu obsahu byla většina nákladu zkonfiskována a teprve až po cenzorském zásahu směl Deml knihu distribuovat.

12/9/2018

V srdci bývalé Národní záložny místecké

Sklepení připomíná kulisy z nějakého hororového filmu. Procházím opuštěné místnosti. Oprýskané zdi, prázdné rezavé trezory a ve vzduchu visí kus minulosti z dob velké slávy Moravia Banky, která v roce 1999 zkrachovala. Po schodech stoupám ze suterénu do horních pater, kde bývala obytná část. Z původního vybavení nezůstalo nic. Odmontované kliky, co šlo odnést, zmizelo. Zůstalo torzo místa. 

Národní místecká záložna byla postavena podle návrhu pražského architekta Bohumila Hübschmanna a z průčelí je ozdobena čtyřmi sochami akademického sochaře Franty Úprky. Stavba započala v červnu 1927 a byla slavnostně otevřena 28. října 1928 u příležitosti desátého výročí vzniku samostatného československého státu. Duší záložny byl Vincenc Procházka a jeho syn Karel. Po roce 1989 zde sídlila Moravia banka. Po jejím krachu v roce 1999 budova chátrá. 

Zdroj: Tomáš Adamec a kol.: Frýdek-Místek, Nakladatelství Lidové noviny, 2014.

7/9/2018

Když jsme sledovali podzim

Natáhl jsi ruku a dotkl ses mraků. Vítr je hnal po obloze a tys je chtěl jenom na chvíli zastavit. Nebo alespoň zpomalit, jako čas, který teď utíká taky příliš rychle. Potkali jsme se v jeden zářijový den. Náhoda tomu chtěla. Modravá propast zalitá odpoledním sluncem byla jediným svědkem našeho spojení. Tam uprostřed skal jsme jen tak chvíli stáli a mlčky sledovali podzim.