Menu

červenec 2018 obrazem...

31/7/2018

Červencové ohlédnutí

Prázdniny se přehouply do druhé půlky. Venku máme zrovna žhavé období, ideální na to se zavrtat hluboko pod hladinu, nic nedělat a jen tak odpočívat. Zrovna jsem v obležení knih a dobových časopisů. Píšu teoretickou práci o Malé galerii v České spořitelně v Kladně. Člověk se toho docela dost dozví, když otáčí kolem času čtyřicet let nazpět. Jaké skvělé věci se fotily už kdysi, co lidi zajímalo a jak viděli svět kolem sebe. Co se bude fotit za dalších čtyřicet let?

Červenec začal pracovně. Na Velehradě jsem vedl dětský workshop Jak se fotí nálada v rámci dne Lidí dobré vůle. Pak jsem se na čtrnáct dní přesunul na Vysočinu a do Jeseníků. V Ostravě jsem fotil Colours Of Ostrava, kde jsem zase objevil spoustu nové muziky. Pro divadelní Odpoutaná scéna jsem vytvořil novou vizuální identitu. Ale bylo toho určitě víc.

31/7/2018

Fvtvre - čtyřletá zpověď ve fotografiích

V sobotu jsem se těšil na Colours Of Ostrava paradoxně nejvíc na dva české projekty. Oba mi jsou docela dost blízké a měl jsem možnost stát opodál, když se rodily. Hudebně stojí na opačné straně, mají vazby na stejné místo a spojují je silné osobnosti, mnoho let propletené českou scénou. Ale popořadě. Jaromíra 99, Jaroslava Rudiše a jejich Kafka band si nechám na jindy. Tady jsou Fvtvre a čtyřletá zpověď ve fotografiích. Jejich koncert mi rezonuje v hlavě ještě teď a asi ještě dlouho bude.

Někdy v červnu 2014, mi volal náš producent Amák, jestli by nemohl přijet na pár dní ke mně na chalupu s novým hudebním projektem. Založil ho Kay, frontman legendárních Sunshine spolu s Lukášem, bubeníkem The Prostitutes a Petrem, kytaristou bývalých Clou. Amák místo dobře zná. Vznikala tady pod jeho vedením naše deska Decameron Locis. Samozřejmě jsem souhlasil a tak se v pondělí 14. července 2014 objevili Fvtvre u mě v Jeseníkách.

Bylo to docela zjevení, dost odlišný věci, co jsem znal od Sunshine a The Prostitutes. Mix hardcore a punku, tedy styly, který mě vždycky dost míjely. O to víc jsem čekal na finále, které se o pár let odložilo a málem vybledlo jako polaroidová fotka, co jsem pořídil ve středu odpoledne, když kluci odjížděli.

Amák mezitím z projektu vycouval a nahradil ho Vegy. V upravené sestavě, téměř přesně po dvou letech, v pátek 22. července 2016 se zase ukázali v divokých kopcích. Po večerech se docela kalilo a žvanilo o muzice, o horách, které mají zvláštní vliv a podvědomě se cpou do projektů, co tady vznikají. Taky se povídalo o Priessnitz, jak jim na každé desce prší. Celé setkání bylo příjemné a co budu lhát, docela ovlivnilo moje nazírání nejen na hudební svět kolem. Na stejném místě, po dvou letech, vznikla opět společná fotka a mně vrtalo hlavou, jak to nakonec celé dopadne.

EP s názvem Mess vychází na podzim 2017. Opravdu syrový masakr, který Fvtvre vypouštěli po jednom tracku týden co týden. Jedna věc se mi zaryla do paměti už v Jeseníkách. Dost vyčuhuje, připomíná mi starý Sunshihne a zazněla na letošních Colours. Bonecrusher:

Jak jen pomoci těm, které milujeme? Všichni vypadáme tak dokonalí, jako tisíc shnilých semen…

Stál jsem tam jako přibitý. Naprostá smršť. A já pochopil, v čem je síla těchto tracků. Nemá smysl si ji pouštět v obýváku. Tohle se musí prožít naživo.

24/7/2018

Nejzajímavější věci se letos děly stejně na vedlejších scénách

Přiznám se, že jsem docela rád, že je už konec. Mezi scénami už nepřebíhám, ale jen se šourám jako posraný, protože přes puchýře na nohou prostě nemůžu. V průměru jsem nachodil přes 15 kilometrů denně a to se za čtyři dny nasčítá. Sobotu začínali Mig 21, kteří to s diváky umí. Byť mě jejich muzika docela míjí, odehráli slušný koncert pro nenáročného posluchače. Až na ten závěr, když svůj set, i přes jasné gestikulace ze strany stage managera, značně přetáhli a tím zasekaly obě hlavní stage na několik koncertů dopředu. 

Výrazná Oumour Sangaré měla holku za basou, co hrála skvěle, ale ještě líp vypadala. Fvtvre mě smetli. Konečně jsem pochopil, že tenhle typ muziky se musí poslouchat na koncertech a ne doma v obýváku. Vousatý dědeček Seasick to zkoušel na mladou kopretinu z publika, hrál na kytaru z plechovky a popíjel víno. Islandská devadesátková legenda zahrála v pyžamu. Za to Grace Jones se převlékala po každé písničce a spíš víc mluvila, než zpívala a byla docela nudná. Ziggy Marley měl ve smlouvě pro fotografy tak příšerný podmínky, že jsem se na jeho vystoupení vybodl a užil si celý koncert Kafka Bandu v Gongu. Sobotu a celý Colours of Ostrava zavíral příšerný kolotočář Eda Kygo, o kterém se mluví jako o hudebním zázraku. Regulérní diskotékový pouštěč potvrdil teorii, že nejzajímavější věci se letos odehrály na vedlejších scénách.

Takový byl poslední den Colours Of Ostrava 2018.

21/7/2018

Pátek se nesl na vlně výrazných ženských osobností

Colours of Ostrava ukázaly v pátek silné ženské osobnosti. Projasněný den odstartovala charismatická Marie Rottrová, která na svůj věk vypadá skvěle a furt jí to zpívá, pak Joss Stone, do které se zamilovali snad všichni včetně žen. Jessie J odhalila skoro vše co šlo, ale hudebně mě to moc nebralo. Zato Calexico byli skvělí na rozdíl od uspávačů Cigarettes After Sex. Michal Ambrož měl za sebou výbornou kapelu a zařadili se na můj top playlist celých Colours. Páteční večer zakončovalo trio Barová, Dusilová a Hlavenková v Gongu .

20/7/2018

Na Colours prší častěji než v textech kapely Priessnitz

Kdysi mi kamarád Lukáš, bubeník z kapely Fvtvre říkal zajímavý postřeh. Na každé desce Priessnitz musí alespoň v jedné písničce pršet. Na Colours musí pršet pokaždé. Včera taky pár kapek spadlo. I zajímavé hudby padalo dost. Třeba Hurray For The Riff Raff se skvělou zpěvačkou, co si léčí komplexy ze svých portorikánských kořenů. Drive Stage se v úvodních tónech transformovala na pódium v Bang Bang Bar Davida Lynche někde poblíž Twin Peaks. 

Pak rychlý přesun na hodného dědečka Uhlíře, který spolu s revivalovou metalovou kapelou z Hlučína nadšenému davu odvyprávěl, co se líbí dětem. Kytaroví Kensington byli taky fajn, WWW tradičně výborní. Tři, čtyři, pět… Jacob Banks jako převtělený Seal. Kaleo trochu uspávali, zato temně popová (kdo proboha vymýšlí ty škatulky?) Aurora představila skvělý set. Hodně se tancovalo a kroutilo. Že by nová Austra? Přeběh na Janka Ester Ledeckého, kde se Proklínalo, poměřovali se Krátcí ptáci, Žíznilo se jako v Americe a mobily přestárlých posluchačů svítily do tmy jako jejich zapalovače zamlada. Na konec Mura Masa, který podle PR textu umí všechno, ale mám pocit, že si jeho písničky u táboráku nezahrajete.

Takové byly čtvrteční Colours of Ostrava. Den druhý. Co přinese pátek?

19/7/2018

Odstartovaly deštivé barvy Ostravy

Barvy pláštěnek. Nacpaný Gong na Bernsteina, Dyka a jejich Mši. Potom Newyorští Lucky Chops, kde se bubeník celý koncert směje partě poskakujících chlápků v plavkách s hromadou dechů. Saxofon, pozoun, tuba jako zástupci ze skupiny nejzbytečnějších nástrojů. Pharell Williams mě víc než muzikou oslovil skutečností, že i v pětačtyřiceti můžeš hopsat po pódiu jako ve dvaceti.

Banditos se svým rokenrolem byly rozhodně uvěřitelnější než George Ezra a Nathaniel Rateliff. Výborný fyzikář DJ Ventolin a Beth Ditto, skvělá i se svým Fake účesem a rozjetým coverem Under The Bridge od Red Hot Chili Peppers. Vrcholem však byli stejně Future Islands. Kapelu ve které zpívá masový vrah, na klávesy hraje týpek z Kraftwerk a basu obhospodařuje pantáta z Hlučína, nemůžeš nemilovat. 

Omlouvám se všem dechařům a obyvatelům Hlučína za tento subjektivní fotoreport z prvního dne osmnáctého ročníku Colours Of Ostrava.

11/7/2018

Hvězdy, čísla a jeden jazyk

Když se vydáš pěšinou podél starého mostu, dorazíš k chrámu vystavěného na půdorysu pěticípé hvězdy. Vstoupíš jedním z pěti vchodů a ocitneš se před pěti oltáři. Pět hvězd kolem hlavy mučedníka Johánka a jeho jazyk nad hlavou v nebeské kupoli mezi plameny původní deseticípé hvězdy. Opat žďárského kláštera cisterciáků Václav Vejmluva a stavitel Jan Blažej Santini Aichel vystavěli svatostánek plný skrytých symbolů.

„Čísla jsou projev boží moudrosti v našem světě, přístupná poznání lidského ducha.“
(sv. Augustin)

Dvanáctka symbolizuje úplnost. Dvanáct měsíců v roce dvanáct hodin a dvanáct apoštolů, Dvanáctka spojuje čísla 3 a 4. Trojka je číslem nebeským od nejsvětější trojice, tři strany má rovnostranný trojúhelník. Čtyřka je přisouzena člověku a zemi. Čtyři světové strany, čtvero ročních období, čtyři živly: oheň, voda, vzduch, země.
 
Podle legendy byl Jan Nepomucký zpovědník královny Žofie, manželky Václava IV.  Žárlivý Václav chtěl znát tajemství své ženy a proto Jana Nepomuckého zajal a mučil jej. Ten jako správný zpovědník nic neprozradil, avšak za své mlčení zaplatil svým životem. Byl umučen, svázán a svržen do Vltavy, aby král zakryl svůj zločin. V řece nezůstal dlouho. Po dvou týdnech vytáhli rybáři poblíž Anežského kláštera bezvládné mužské tělo. Kolem hlavy zemřelého svítilo pět hvězd. Říká se, že to bylo kvůli pěti ranám Ježíše Krista. Nebo také, že se jedná o symboliku pěti písmen latinského tacui (mlčel jsem). 
 
Jan Nepomucký byl pochován v kostele sv. Kříže a při exhumaci v osmnáctém století byl v jeho lebce údajně nalezen neporušený jazyk. Proto také některá okna mají tvar jazyka. Ty ve tvaru biskupské mitry odkazují na stavebníka opata Václava Vejmluvu a sférický rovnostranný trojúhelník symbolizuje Nejsvětější Trojici.

5/7/2018

Cestou do polí

Žně pro tebe vždycky znamenaly konec prázdnin. Znamení, že se blíží odjezd domů. Letos je všechno nějak posunuté a kombajny vyjely do polí mnohem dřív. Vyrazil jsi do krajiny, abys navštívil svá místa, které jsi zanedbával snad už od velikonoc. Šplháš zarostlou cestou strmým svahem, prodíráš se pichlavým maliním a směřuješ na vrchol kopce.

Za odměnu se ti otevřou překrásné výhledy. Nekonečné žlutavé lány, co se vinou až za obzor. Suché stonky křupou ve větru a ty jsi tu sám. Den je na svém konci. Mineš kříž, který tady vítá pocestné a posadíš se pod stoletý strom, který tě jako obří slunečník ukryje před žhavým zapadajícím sluncem. Teď a tady, uprostřed celé té nádhery ti vůbec nic nechybí.