Menu

27/12/2011

Končí to stejně, jak před rokem začalo

Návraty jsou vždycky fajn. Jako domácí papuče, i když jsou prošlapaný a děravý skrz na skrz. Rád do nich lezeš. Rád lezu do stejný řeky. Sníh už nepadá, spíš se rychle vsakuje a postupně mizí, až se kolem Olomouce ztrácí úplně. Rád recykluju. Zvláštní schizofrenie. Je prosinec a za okny začíná jaro. Brno rovně, Hradec Králové doprava. Chvíli váhám, jestli nezatočit volantem. Strhnout kolem času a změnit směr. Před rokem jsem zatočil. Ale to byla větší zima a vánoční večírek duněl Smetanovými sady v Jeseníku.

„Až skončí tahle zima a zlomí se ledy, vylejí se řeky z břehů…“

Mířím na Brno a venku je krásný stmívání. Mění se světlo, co se dere z mraků a nedělá stíny. Všechno je víc slavnostní, uhlazený, možná i trochu melancholický, jako když Josef Sudek fotil Smutnou krajinu někde na severu. Uháním po dálnici, koukám kolem. Slunce už dnes není potřeba, však ho bude dost, až se den zase protáhne.

Improvizovaná minuta ticha za zesnulého prezidenta. Jaromír a Jára Rudiš v opravdovém objetí. Trochu vyhlášeného kebabu od vedle, pár řízků z rautu a guláš s chlebem. Nacpat se do plnýho, ať tělo dlouho vydrží a nezlomí se moc brzo. Playlist byl přeškrtaný, zkrácený, aby se vlezli taky Lesní zvěř a Radium.nfo. Fajn, slyšet to celý zase pohromadě. Jako za starejch kolejních časů. Ani jsem moc nefotil, spíš koukal, poslouchal a nalíval se pivem. Pak šampusem. To když jsme někdy k ránu zapíjeli Havla a Jirku Floriana. Na baru jsem zůstal až do konce. Možná proto, že obsluhovala Dominika, náš hlas z Downbelow projekcí, možná kvůli puntíkovanýmu triku a zvláštní debatě o fotce a audiovizuální komunikaci.

Končí to stejně, jak před rokem začalo. Černobíle.

Priessnitz, Fléda
Brno, 22. prosince 2011

12/12/2011

Ze Znojma rovnou do Hradiště

Další zapomenutý fotoreport. Za tenhle zásek může podzimní frkot. Pořád je co dělat a na některý věci prostě není čas. Katalog z Hradiště leží zahrabaný na stole pod hromadou papírů. Asi bych ho měl otevřít. Někdy brzo. Slibuju… Filmovka dávno přesáhla své regionální hranice. Avšak stále udržuje „domácké prostředí“, plné baťůžkářů. Doprovodná hudební sekce si žije svým životem. Priessnitz nedoprovázeli žádný film v dopoledním bloku. Priessnitz si přivezli film svůj v projekcích – Aloise Nebela.

Přijel jsem už během dopoledne. Rovnou z pátečního večírku ze Znojma. Jeseníky jsou zrádné i v létě. K2 o tom ví svoje. Zůstal viset kdesi na Sedle a tak dorazil na poslední chvíli spolu s Dušanem Oravcem, bývalým kytaristou Priessnitz. Bylo fajn zase vidět Dušana. Bydlí v Německu a do Čech moc nejezdí. Zvuk hotový, víno vychlazené. Začala Obří broskev a pak Priessnitz, které jsem tentokrát viděl moc ostře. Potom rovnou do stanu A2 na večírek, který se nedá ani komentovat.

Priessnitz, Letní filmová škola
Uherské Hradiště, 23. července 2011

8/12/2011

Oči z hvězd a tělo z hlíny

Jsem zalezlej u počítače a poslouchám Romana Dragouna. Přijede na Vánoční besídku do frýdeckého Arnošta. Dorazí sám. Kapela čeká v ostravském Parníku. Na stárnutí je hezký, že se ti mění pochody v hlavě. Co bys ve dvaceti odbouchnul při prvním poslechu, to pak v pětatřiceti sestřelí tebe. Říká se tomu vývoj, zrání nebo kdoví co ještě. Můžeš bejt tvrdej, ostrej nebo třeba tajemnej… ale uvnitř… účty budeš skládat jednou sám sobě.

Zaplněná hospoda do posledního místa. Sedělo se jako při absolventském koncertu. Jedna kofola a šlo se na věc. Hezky pomalu a klidně. Dlouhovlasý brýlatý pán s odrbanýma teniskama za hromadou kláves. Kdyby se narodil v jiný zemi, asi by ho čekala jiná budoucnost. Rozený Písečák propojený s Brnem, vždycky progresivní jako Progres. Futurum, Regenerace, Stromboli… Prostě toho má na triku dost a každý neznalý by si měl dát do Googlu jeho jméno.

Nejsem zarytý fanda téhle muziky. Ale je to sakra pravdivé a uvěřitelné. To co hraje, prostě hraje na výtečnou. škoda, že jsem ho nikdy neslyšel s živou partou. protože kapela se záznamu, do kterého dohráváš svůj part na klik, zní trochu divně. Ten večer jsi byl nejlepší jenom s klavírem, bez playbacku (Teď mě kamenují všichni fandové, tak promiňte). Bylo hodně vesmíru, řek, moří i světů a věčností. Romantika. Vyprávění o životě, láskách, výhrách nebo prohrách. Folk.

Na závěr zařadil Zdroj a všechno roztálo. Uvědomil jsem si, že kvůli této věci tady stojím. Foťák s dlouhým sklem i závazek reportu byly jen kusy maskovací sítě. Chtěl jsem koukat na nováckou expozituru, mávat na ruskýho prezidenta, jak přilétá do Prahy, pít čaj a cpát se tousty… Místo toho stojím u dveří dámskýho záchodu, je mi horko a poslouchám. Taky zavírám oči a v duchu si zpívám, protože tuhle věc znám na zpamět. Svlíkám úplé džíny a ocvakaný pásek. Pro tuto chvíli jsem taky folkař a nestydím se. Asi budu brečet.