lukashorky
Menu

Archiv

září 2022
srpen 2022
červenec 2022
červen 2022
květen 2022
duben 2022
únor 2022
leden 2022
prosinec 2021
listopad 2021
říjen 2021
září 2021
srpen 2021
červenec 2021
červen 2021
květen 2021
únor 2021
leden 2021
prosinec 2020
listopad 2020
září 2020
srpen 2020
červenec 2020
červen 2020
květen 2020
duben 2020
březen 2020
únor 2020
leden 2020
prosinec 2019
listopad 2019
říjen 2019
září 2019
srpen 2019
červenec 2019
červen 2019
květen 2019
duben 2019
březen 2019
únor 2019
leden 2019
prosinec 2018
listopad 2018
říjen 2018
září 2018
srpen 2018
červenec 2018
červen 2018
květen 2018
duben 2018
březen 2018
únor 2018
leden 2018
prosinec 2017
červenec 2017
prosinec 2016
říjen 2016
duben 2016
prosinec 2015
listopad 2015
duben 2015
říjen 2014
srpen 2013
únor 2013
leden 2013
prosinec 2012
listopad 2012
říjen 2012
srpen 2012
červenec 2012
červen 2012
květen 2012
duben 2012
březen 2012
leden 2012
prosinec 2011
listopad 2011
říjen 2011
září 2011
srpen 2011
červenec 2011
červen 2011
květen 2011
duben 2011
březen 2011
únor 2011
leden 2011
prosinec 2010
listopad 2010
říjen 2010
září 2010
srpen 2010
červenec 2010
červen 2010
květen 2010
duben 2010
březen 2010
únor 2010
leden 2010
prosinec 2009
listopad 2009
říjen 2009
září 2009
srpen 2009
červenec 2009
červen 2009
květen 2009
duben 2009
březen 2009
únor 2009
leden 2009
prosinec 2008
listopad 2008
říjen 2008
září 2008
srpen 2008
červenec 2008
červen 2008
květen 2008
duben 2008
leden 2008
prosinec 2007
říjen 2007
září 2007
květen 2007

červen 2018 obrazem...

30/6/2018

Červnové ohlédnutí

Květen a červen byly nespavé měsíce. Vrchol sezóny, kdy je nejvíc práce a jede se na sto procent. Každý rok si říkám, že bych měl zvolnit, ale ono se to vždycky nějak zasekne. Ještě k tomu léto začalo letos o měsíc dřív. Člověk má chuť se sbalit a jen tak zbůhdarma vyrazit do krajiny a toulat se. Mraky jsou vysoko, myšlenky utíkají za nimi a kdo se má pak soustředit!

Lítal jsem mezi divadly a fotografoval divadelní festivaly v Olomouci a Ostravě, dělal vizuál pro dvě fotografické výstavy ve francouzském Lille, vizuál pro frýdeckomístecký divadelní festival „Odpoutaná scéna“ a grafickou podobu mutace výstavy Zahrádkářů Davida Macháče v Janovicích. Ve Frýdku-Místku jsem vystavoval grafické práce festivalu Sweetsen Fest z let 2008 až 2018 a v Ústí nad Labem byla zahájena má výstava fotografií: Anorexie, bulimie – dvě hluboké propasti. V Praze jsem převzal ocenění v soutěži Přehlídka divadelní fotografie“ v kategorii Inscenace/divadelně-performativní projekt – profesionálové. S Downbelow jsme odehráli několik koncertů a vypustili do světa nový videoklip. Našel se ale čas na i krásné koupání a výlety do přírody. Červenec snad bude klidnější.

30/6/2018

V náručí nejkrásnějších krajin

A tak jsi došel až sem, do kraje pohnuté minulosti. Vlak tady zabloudí jen občas v letních měsících a tak už jen opuštěné nádraží připomíná dávno zmizelý život. Vydal ses podél stromů úzkou pěšinou až na samou hranici pole. Slunce zapadá za obzor a prudce se opírá do žlutavých klasů a stromů a jejich stín tím neúměrně protahuje.

Natahuješ svoji ruku vysoko nad hlavu. Jako bys chtěl zkrotit světelné paprsky a schovat si je do dlaně, dřív než se setmí. Na večer tady bývá klid. Na svých toulkách moc lidí nepotkáváš. Když se blížíš k hustému křoví, zpomalíš. Našlapuješ opatrně. Prodíráš se větvemi a sestupuješ po skalním zlomu až na okraj strže. Dole vidíš překrásné jezero do kterého se za chvíli ponoříš a v náručí nejkrásnějších krajin se rozloučíš s posledním červnovým večerem.

29/6/2018

Ohlédnutí za divadelním festivalem Dream Factory 2018

Vzpomínám na Vojtěcha Varyše. Člověka, který mě naučil mít rád divadlo. Naše opilecké rozpravy v pět hodin ráno v olomouckých či ostravských pajzlech připadaly všem kolem nás jako nesmyslné bláboly. Přemýšlím nad nimi zrovna teď. když jedu vlakem z Ostravy do Prahy a třídím fotky z letošního festivalu Dream Factory Ostrava. 

V duchu počítám inscenace, který jsem za ty roky viděl a kolik jsem jich fotil. A taky myslím na to, co bych dělal teď, kdybych se z Vojtou nikdy nepotkal.

27/6/2018

Bývalé armádní ženijní sklady chátrají

Pamatuji si je jako malý kluk, když jsme kolem nich kdysi jezdívali starou škodovkou. Vysoké zdi obehnané ostnatým drátem, vojenský prostor, zákaz fotografování, zákaz vstupu. V osmdesátých letech celý areál sloužil jako ženijní sklad a opravárna techniky. V roce 2010 armáda šestnáct hektarů pozemků spolu s třicítkou objektů prodala soukromému subjektu. Od té doby chátrá.

26/6/2018

Sweetsen 2018

Některé věci jsi uvědomíš až s odstupem času. Grafiku pro Sweetsen jsem začal dělat před jedenácti lety. To je skoro třetina života. Společné festivalové foto fotím o pár let méně. Z festivalu se se za ty roky stala srdcovka. Potkáš kámoše, které jsi celý rok míjel. Na závěrečném večírku to z tebe celé spadne, ale hned druhý den ti  v hlavě šrotuje, jaký udělat další festivalový symbol. Tak zas za rok.

22/6/2018

Když se potkala Ostravica se Symfonickým orchestrem Frýdku-Místku

Klasická hudba ve spojení s folklórem se potkala v bývalé textilce. Sympatické propojení dvou souborů na festivalu Sweetsen fest. Shodou okolností všem třem subjektům buduji vizuální identitu a mám k nim tedy blízko. V zaplněné hale jsem zaznamenal jedinečný projekt, který se pravděpodobně už asi nikdy nezopakuje. Mrkněte na pár fotek.

21/6/2018

Downbelow v novém videoklipu utíkají pryč z města

Frýdecko-místecká kytarovka Downbelow představuje nový videoklip ze svého aktuálního alba Decameron Locis (2017). To je pozoruhodné svou koncepcí, za níž stojí baskytarista, fotograf a autor textů Lukáš Horký. Při psaní každé z deseti písní se nechal inspirovat konkrétním místem, na němž se odehrál nějaký zásadní, ale přitom časem pozapomenutý příběh. Ve videoklipu ke skladbě Breeze of Freedom (Out of the City) se jich objevuje hned několik.

V prostorách bývalé frýdecko-místecké textilky a na vypuštěném dně přehrady Šance v údolí Beskyd natáčel filmový štáb studentů mezinárodní filmové školy v Łodźi – český režisér Robin Lipo společně s kameramanem Krzystofem Głobiszem z Polska. V originálně pojatém videu můžeme vidět v akci celou sestavu Downbelow – kromě Horkého také Davida Kopřivu, kytaristu a zpěváka s nezaměnitelným hlasem, nominovaného letos na cenu Jantar za populární hudbu, a bubeníka Petra Fucimana, známého také ze svého působení v kapele Prouza. Vedle kapely vystupují herci v anonymních maskách v industriálním prostředí, v němž se alegoricky odehrává příběh hlavního hrdiny. Píseň zaujme hned v úvodu melodickou kytarovou linkou, a také rytmickým refrénem, ve kterém naléhavý Kopřivův zpěv vyzývá ke změně slovy: „Change the habits, your life is in your hands…“. 

„S Decameron Locis se jim podařilo něco, co pro hodně umělců zůstane jen nenaplněnou touhou. Navodit atmosféru, která má takovou intenzitu, že se po nějaké době stane cinematickou. Tedy vtáhne nejen do hudebních příběhů, ale především má přesahový rozměr, který využije hudbu a texty k výletům na reálná i nereálná místa.“

Downbelow: Decameron Locis – domácí album měsíce,
červenec 2017, Karel Buriánek, Headliner

Na zvuku nahrávky se podepsal také producent Amák, který s frýdecko-místeckou kytarovkou  spolupracoval už při nahrávání EP Other World (2013). Zvukově nejvyzrálejší album Downbelow rozhodně stojí za poslech, ocení jej především milovníci alternativní scény, v rámci které si kapela podmanila už na přelomu milénia, ještě za dob jejich vysokoškolských studií v Brně. Více se o albu Decameron Locis můžete dozvědět na webové stránce www.decameronlocis.com.

19/6/2018

Duch Hlubiny

Dolní oblast Vítkovic jsem začal vnímat až někdy po maturitě, když jsem poprvé viděl film Kouř Tomáše Vorla. Exteriéry se natáčely v prostorách dolu Hlubina, koksovny a bývalé chemické části. Od té doby se se celý areál proměnil. V úterý 19. června byla odhalena v bývalé požární nádrži dolu Hlubina betonová socha Kurta Gebauera, jako první dílo uměleckého projektu s názvem Duch Hlubiny. 

Oživuje se tím tak prostor bývalého hornického provozu. Autorka koncepce kašny je mladá architektka Lenka Bartůňková, jejíž návrh zvítězil v architektonické soutěži, kterou Provoz Hlubina uspořádal v roce 2014. V následujících letech se pod hladinu ponoří další postavy a s postupem času se tak dno, kdysi pečlivě udržované nádrže, zaplní objekty. Slavnostního odhalení první sochy se zúčastnili všichni autoři, partneři i podporovatelé kašny na Hlubině. 

18/6/2018

Lukáš Horký: Sweetsen fest 2008-2018

Sweetsen fest 2008–2018. Tak se jmenuje výstava grafických prací Lukáše Horkého, která je otevřena do pondělí 2. července 2018 v Nové scéně Vlast ve Frýdku-Místku. Každý ročník festivalu Sweetsen fest je reprezentován unikátním symbolem, ideou nebo myšlenkou, která je úzce spjatá s městem Frýdek-Místek.

Tento koncept představil autor poprvé v roce 2008, kdy se jako festivalový symbol stala stylizace sochy „Ptáci“ u řeky Ostravice, kterou doplňují číslice 008 – jako letopočet, svinutý ze svitků z Válcoven Plechu. „Myšlenka použít každý rok nějaký dominantní symbol města Frýdku-Místku se mi zrodila během konstruování tohoto symbolu. Každý rok vybrat nějakou ikonickou věc, která je úzce spjatá s Frýdkem-Místkem se stalo tradicí pro všechny příští ročníky,“ říká Lukáš Horký. Ve foyer Nové scény Vlast se tak poprvé představí geneze všech jedenácti vizuálů pohromadě spolu s krátkými explikacemi.

13/6/2018

Až půjdeš kolem příště, to už bude léto

Paprsky žhavého jarního slunce pomalu rozehřívají ospalou zimní půdu, ze které se zvedá mlha jako pára nad obřím hrncem napěchovaného travou a tlejícím listí. Sněhová kola se ti rozpouští před očima, když stoupáš po staré a zapomenuté pěšině. Našlapuješ lehce, jako bys hladkými chodidly ždímal mech nasáklý ranní rosou a míříš k osamělému stromu na hraně louky.

Jako bys tu byl poprvé. Tvé srdce jako věrný průvodce posmutnělým Sudetským krajem, které v tento den tluče v zpomaleném rytmu chůze. Ještě pár kroků a budeš u starého statku, ze kterého zbyly od války jenom obvodové zdi a zbytek sklepní klenby. Zahledíš se do krajiny. Uvědomíš si její krásu, kterou jsi nechával dlouhé roky bez povšimnutí. Ten strom se na kopci tyčí jako nějaký starý maják. Stojí tam od nepaměti a vítá šedavé mraky, když plují oblohou. Jeho větve se dotýkají nebes, každým rokem jsou jim blíže. Až půjdeš kolem příště, budou obsypané zeleným listím. To už bude léto.

5/6/2018

Surealistický Macbeth, potlačené vášně a žádná krev

Na stěnách potemnělé kobky visí lebky zvířat a kožešiny. Místo čarodějnic dva chlápci s banjem drnkají melancholický chorál Wayfaring Stranger: „Vím, že tmavé mraky se ke mně sklopí. Vím, že má cesta je drsná a příkrá“. Nemůže-li být Lady Macbeth matkou, bude královnou. Kdy a kde se děj odehrává, není jasné. Není to ani podstatné. Lokaci a čas si každý určí sám. Odkud a z čeho se bere zlo? 

MACBETH – TOO MUCH BLOOD
Divadlo Na zábradlí Praha 

OBSAZENÍ
Macbeth: Miloslav König
Lady Macbeth: Anežka Kubátová / Johana Schmidtmajerová
Banco: Jiří Černý
Duncan: Leoš Noha
Macduff: Václav Vašák
Ross: Ivan Lupták
Lady Macduff: Johana Matoušková
Chlápek 1: Petr Jeništa
Chlápek 2: Petr Čtvrtníček

INSCENAČNÍ TÝM
Scénář, scéna a režie: David Jařab
Dramaturgie: Lucie Ferenzová

Kostýmy: Sylva Zimula Hanáková
Hudba: Jakub Kudláč