lukashorky
Menu

Archiv

listopad 2022
říjen 2022
září 2022
srpen 2022
červenec 2022
červen 2022
květen 2022
duben 2022
únor 2022
leden 2022
prosinec 2021
listopad 2021
říjen 2021
září 2021
srpen 2021
červenec 2021
červen 2021
květen 2021
únor 2021
leden 2021
prosinec 2020
listopad 2020
září 2020
srpen 2020
červenec 2020
červen 2020
květen 2020
duben 2020
březen 2020
únor 2020
leden 2020
prosinec 2019
listopad 2019
říjen 2019
září 2019
srpen 2019
červenec 2019
červen 2019
květen 2019
duben 2019
březen 2019
únor 2019
leden 2019
prosinec 2018
listopad 2018
říjen 2018
září 2018
srpen 2018
červenec 2018
červen 2018
květen 2018
duben 2018
březen 2018
únor 2018
leden 2018
prosinec 2017
červenec 2017
prosinec 2016
říjen 2016
duben 2016
prosinec 2015
listopad 2015
duben 2015
říjen 2014
srpen 2013
únor 2013
leden 2013
prosinec 2012
listopad 2012
říjen 2012
srpen 2012
červenec 2012
červen 2012
květen 2012
duben 2012
březen 2012
leden 2012
prosinec 2011
listopad 2011
říjen 2011
září 2011
srpen 2011
červenec 2011
červen 2011
květen 2011
duben 2011
březen 2011
únor 2011
leden 2011
prosinec 2010
listopad 2010
říjen 2010
září 2010
srpen 2010
červenec 2010
červen 2010
květen 2010
duben 2010
březen 2010
únor 2010
leden 2010
prosinec 2009
listopad 2009
říjen 2009
září 2009
srpen 2009
červenec 2009
červen 2009
květen 2009
duben 2009
březen 2009
únor 2009
leden 2009
prosinec 2008
listopad 2008
říjen 2008
září 2008
srpen 2008
červenec 2008
červen 2008
květen 2008
duben 2008
leden 2008
prosinec 2007
říjen 2007
září 2007
květen 2007

22/11/2012

Tvůj stín se táhne krok před tebou

17. listopadu 2012. Přesně třiadvacet let od prvního koncertu PROUZY. Vypadá to na výjimečný večírek. Kapela se dala před pár lety zase dohromady, nahrála výbornou desku V tichosti, ale teď je klid. Škoda. Nová deska je na cestě, ale někde se nám zasekla. 

Přišel jsem právě v čas, dohrávala Bratrova Svatba, ve které zpíval kdysi dávno i první zpěvák Prouzy Tomáš Hampel. Ano démonický Hampel, o kterém kolují různý fámy a pověsti. Ten Hampel, co jednou zmizel a už se neukázal. Ztratil se a nechce být nalezen.

Dan je zvukař a taky skvěle zvučil. Přesto našel chvíli a udělal mi fotku. Díky za ni. Foto: Dan Václavek

Sál frýdeckého Sokolíku zaplněný. Hezká atmosféra. Prouza začala novýma věcma. Silný skladby postavený na poctivých hudebních základech. Žádný prvoplánovitý „indie“ šestnáctiletejch studentíků. První půlku koncertu kluci poskládali z nových písní. Skvělý, funkční. Pak došlo na starý repertoár, kvůli kterému tady většina sálu přišla. Bohužel. Je to smutný. Karel Mařík, frontman jako hrom se může třeba rozkrájet. Zpíval výborně, žádný velký teatrální gesta, žádný nažehlený patky a úzký kalhoty. Ale všude se skloňoval Hampel. Když se na pódiu objevil Dušík, jeden ze zakládajících členů Prouzy, tak to trochu vypadalo, jako by se Hampel na chvíli zase našel. Prolítla kolem zvláštní energie. Závan minulosti a nostalgie. Kolotoč na Hukvaldech, Jaroušova Kajča v kostele nebo Tomášisko na obráceným mostě. Stará parta ožila a začala zpívat refrény. Trochu mě zamrazilo, divný pocit. Taky jsem zpíval… Ale přece první půlka byla skvělá, hudebně lepší a vyzrálejší. Tak proč to šílenství až teď.

Výborný koncert. Prouza předvedla, že nerecykluje minulost, nepřešlapuje na místě a má co říct. Škoda, že jsem to ocenil jenom já, bubeník z naší kapely a dalších pár lidí. I když je mi dávno přes třicet, připadal jsem si tam jako čerstvý teenager. Pak se všichni rozutekli. Šli mudrovat někam do hospody k pivu, jak bylo za starejch časů… Propít svý neuskutečněný ambice. Pryč jsou všechny ideály, které se rozplynuly pár let po revoluci jako mraky nad Šerákem. Jóó stará parta… Radiobar … alespoň ve vzpomínkách?

Jedno je jistý. Přemejšlet, jaký by to bylo, kdyby se Tomáš Hampel neztratil, je stejně zbytečný, jako uvažovat co by se stalo, kdyby Deborah přišla dřív a stihla by Ianu Curtisovi z Joy Division ještě odříznout prádelní šňůru. Musí to být strašný pocit. Na pódiu necháš kus svýho srdce, hraješ výbornou současnou muziku. Chceš ukázat, co máš v sobě, předvést, že máš co říct. Ale tvůj stín se stejně táhne krok před tebou.

Bratrova Svatba & Prouza, 17. 11. 2012 Frýdek-Místek