19/7/2019
Barvy Ostravy jsou v půlce
Můj krokoměr za čtvrteční den naměřil rekordních 15,1 kilometrů. Přebíhal jsem tam a zpátky a dumal nad logikou lidí, kteří frontu na WC postaví tak, že ucpou půlku hlavní trasy. Den zahájila Frýdecko-Místecká klika Slepí Křováci a David Stypka s Bandjeez. Ben Cristovao mluvil o svlékání, což ocenily zejména maminky osmiletých holčiček v první řadě. Jeho vystoupení srazilo věkový průměr návštěvníků celých Colours minimálně o dvacet let. Ječelo se, křičelo se, jako na správném dětském dni.
Cestou na fousatého dřevorubce Toma Walkera jsem dumal, jestli bude mít oblečenou kostkovanou košili, protože každý správný dřevorubec ji v šatníku má. Měl ji i s čepicí. Slunko pražilo tak, že jsem se potil až na prdeli a když v půlce setu Tom vypadal, že se rozpustí, sundal si sluneční brýle. Další výrazná ženská osobnost letošního ročníku si podmanila fanoušky vzápětí vedle. Od charismatické Marizy by si nechal nařezat rákoskou na zadek asi každý. Jen co otevřela pusu, bylo jasno. V Gongu jsem stihl půlku scénického čtení divadelní hry Bezruč od Jan Balabána a Ivana Motýla.
Jeden z hlavních headlinerů druhého festivalového dne Colours of Ostrava byl Rory Graham aka Rag'n'Bone Man, okupant českého rádiového éteru s hitem Human. Ambientní Ólafur Arndals s klavírem a smyčcovým doprovodem vyslal hlavu někam do hvězd. Jeho tichý set působil jako balzám na přehlušené uši. Pak přišel Richard Krajčo a jeho fabrika Kryštof. Tady jsou veškerá slova marná. Estonská pětice Holy Motors na Full Moonu předvedla, že nemusíte umět hrát, hlavně vše zabalit do efektů a v refrénech nezpívat. Zpěvačka si vystačila s rozsahem dvou tónů, kymácela se ze strany jako starej Bruna ze Studny a když zahlásila „One more slow dancing song“ odporoučel jsem se do peřin.
Barvy Ostravy jsou v půlce.
