19/7/2022

Umí ledový muž Wim Hof hrát na kytaru líp, než LP?

Třetí den na Colours se začaly ozývat záda. Letos jsem do brašny pro jistotu ještě přibral analogový panoramatický foťák, aby toho nebylo málo. Tahat skoro dvacet kilo na rameni tři dny po areálu se na zádech projeví. Pod tou tíhou všech bolestí světa jsem se v pátek kroutil už od brzkých odpoledních hodin tak, že by mi nepomohl ani fyzioterapeutický zásah Štěpána Hebíka aka 7krát3. Ten na víkend opustil svoji českobudějovickou ordinaci, cestou naložil Vladimíra 518 a jeli kázat na Colours jaký to je, když si večer do stanu ke své holce přivedeš ještě druhou holku. Kam na to ti umělci chodí… To ale Štěpán nemohl vědět, že by se už stejně nevlezla, protože by ve stanu číhal vykuk Wim Hof. Ten byl na Colours v pátek prostě všude.

7krát3 udělal díru do české kotliny písničkou Tygrovanej sprej. Režisér videoklipu se asi inspiroval tím příběhem ze stanu. Děj je velice podobný, jenom místo stanu tam má sporťák a druhou holku zastupuje Jiří Korn. 7krát3 hraje golf a jede k němu kopretina v golfovém vozítku. Poté se spolu objeví vedle sebe ve sportovním autě. Jirka Korn to sleduje ve svářečských brýlích z povzdálí, ale po střihu sedí v autě s nimi. Jaký to je, když si večer do auta ke své holce přivedeš Jirku Korna? 

 

Na druhém pódiu se mezi tím chystali polští Mesajah. Chvíli to šlo, ale reggae je furt dokola a nedá se to podle mě vydržet víc jak patnáct minut. Tak jsem se po chvíli vypařil do VIP zóny rovnat záda. Po pomalé regeneraci rychlý návrat na Liberty stage. Sons Of The East jsou sice folkaři, ale naštěstí žádní Nedvědi. Docela to rozjeli a slušně bavili lidi a jsem rád, že z Austrálie už neznám jenom Midnight Oil.

 

Za to vedle se pod dvěma deštníky tulili dva uspávači hadů Kings Of Convenience. Ti by svým setem uložili ke spánku i hyperaktivního ledového muže Wima Hofa. Jako mají to v popisku, že i ticho může být hlasité. Dokonce se hlásí k Simonovi a Gardfunkelovi. Ale myslím že by potřebovali trochu proplesknout a hlavně přibrat bubeníka a basáka. Šel jsem raději do Gongu na Vosto5ku a Tři tygry. Na Liberty Stage měl za chvíli začít podle anotace afropunkový kněz lapající deštivé zvuky z pralesních vesmírů. To mě okamžitě přesvědčilo zůstat v Gongu a dorazit až na konec setu jenom kvůli fotce. Nakonec Lova Lova nebyl úplně špatný. Ale stačilo asi těch posledních 5 minut. Lítal po pódiu jako splašený a furt něco brblal.

 

Pak pípla apka na mobilu, že se před hlavní večerní hvězdou LP chystá překvapení. Uf, ano… Šlo o mimořádné vystoupení ledového muže Wima Hofa. Pro neznalé to je takový severský mix McGyvera a Foresta Gumpa, který v Česku nedávno odstartoval otužovací šílenství. Šel jsem se tedy mrknout a děly se věci. Po jeho exhibici končím s koupáním ve studené vodě a do našeho potoka na chalupě dávám přímotop, protože otužování má asi vážné následky na lidský rozum. Přišel na pódium, dostal cenu a normální člověk by poděkoval a odešel. Nicméně pan Hof si celou akci vyložil jako pokračování svého dopoledního vystoupení v rámci Meltingpointu. Skoro dvacet minut tam jel agitku, která nudila už po třech minutách. Když se zdálo, že odchází, vždycky se rychle vrátil. Nešel prostě sestřelit. Jednou tancoval, poté udělal šňůru a rozštěp a nakonec sebral zpěvačce LP v zákulisí kytaru a špacíroval si to přes pódium, aby zahrál nějakou stupidní písničku. LP byla vytočená tak, že se nejspíš vydala na nedaleké nádraží Ostrava-střed, že sere na Colours a jede domů. 

 

Díky Bohu se Wima podařilo vypískat a po krátkém zpoždění zaviněném psychickou resuscitací LP (asi v tom má prsty terapeut 7krát3), se konečně začalo hrát. Set to byl standardní, navíc mi tahle muzika moc neříká. Tak jsem to po třech písních zabalil a šel na desátý Birell. Vrátil jsem se až na konec, kdy pořadatelé avizovali speciální show dronů nalevo od pódia. Poslušně jsem se zařadil do davu a zvedl hlavu vzhůru. Bohužel tam stál strom, který afričtí šamani z lesa asi nestihli pokácet. Kdo ví, jestli vůbec letos na Colours nějací přijeli. Na pódiích nebyli tentokrát naštěstí moc vidět.

 

Závěr patřil R&B hvězdě Joelu Culpepperovi a vikingům Wardruna. První jmenovaný je takový moderní Seal a předvedl docela dobře zprodukovaný mix soulu, funku a R&B. Ti druzí napravili reputaci letos málo zastoupených šamanů a jiných fint z lesa a ve stejně podivných kostýmech a nástrojích, tentokrát v severském duchu, bručeli hrdelním zpěvem až do pozdních nočních hodin. SCARR jsem už nezvládl a zmizel tak domů. V sobotu mě čekala vernisáž v Sudetech, takže to byl můj poslední den Colours. Tak třeba zase za rok…

• Sdílej tento příspěvek:

Čti dál:



• Hlavně se v letošních Colours neutopit

  

  A taky nezešílet! Dalo by se podotknout. Užívám poslední klidné chvíle v divočině, ponořený v řece až po krk. Za několik hodin sbalím foťáky a vyrážím. Po dvouletém Covidovém spánku se s fesťákáma zase roztrhnul pytel. Sotva skončily ty divadelní, rozjely se hudební a s nimi i všudypřítomné koncentrované hromady lidí. Docela jsem si odvyknul.

  čti dál


• Co jste hasiči, co jste včera na Colours dělali?

  

  Přiznávám. Do některých věcí se musím nutit. A taky poslední dobou nemám rád změny. Během dvouleté kulturní pomlky jsem si zvyknul na klidnější způsob žití, když bylo víc času na sebe a vlastní fotografické projekty, které dřív spaly. Po uvolnění restrikcí se s festivaly roztrhnul pytel. Jako by všichni chtěli dohnat dva roky covidového spánku. Akce na akci, nejlépe v jeden den tři. Proto jsem chvíli váhal, jestli opět naskočit do rozjetého kolotoče. Jsem nakonec rád, že jsem kývnul a fotím Colours i letos.

  čti dál


• Čtvrtek na Colours byl pro mě tak trochu ve znamení hudebních návratů

  

  S muzikou a fotografií to u mě vážně začalo tak zhruba ve stejnou dobu. Kdesi na přelomu milénia jsem začal intenzivně fotit a hrát s Downbelow. Tehdy vyrostlo několik nových kytarovek a já mohl pozvolně přejít od grunge k progresivnějším směrům. Tenkrát jsem to bral jako smysluplnou odpověď na rozlet elektronické taneční scény, která mi k srdci nepřirostla nikdy.  Zasáhli mě mimo jiné Interpol, Arctic Monkeys, Franz Ferdinand a The Killers. Poslední dva zmiňovaní zástupci se těsně po sobě ukázali včera na Colours a zbylý čtvrteční line-up zůstává tedy logicky v pozadí.

  čti dál