17/10/2023
Kafka Band v opavském kině Mír










17/10/2023










Čti dál:
Stárnutí může být docela hezké. The Cure a Colours Of Ostrava 2019
V půlce koncertu charismatické ZAZ se začalo publikum u pódia trochu měnit. Děvčátka v roztrhaných punčoškách s černými tričky s nápisem „The Cure“ začaly být smutné. Zanedlouho se zjeví jejich modly. Jako bych koukal do zrcadla, když jsem v páté třídě postával před kulturním domem ve Frýdku-Místku, když mě můj otec dovezl na koncert metalového Titanicu. Touha někam se zařadit patří k pozvolnému dospívání a předbíhá rozum v hlavě i dnes. Je neděle, Colours of Ostrava 2019 jsou minulostí a já pátrám nad tím, proč nemůžu včerejší finále dostat z hlavy.
Když se nad ránem rozpustíme v žižkovských ulicích
Palác Akropolis byl v prosinci vždycky dostavením Priessnitz. Letos bájný chrám poprvé hostil Kafka band. Viděli jsme se nedávno v Olomouci, jako by to bylo včera. Přítmí šatny, schovávačka za šálami na pódiu a výlet na ochoz. Oblíbené úhly, playlist znám už nazpaměť. Ples spřízněných duší. Bez tance. Na plátně obrazy, vize a sny, projekce do piva za chvíli na baru. Teď se smí všechno. Lidi se ztrácí, jako my, když se nad ránem rozpustíme v žižkovských ulicích.
Fenomenální závěr v ZAZ a The Cure. Colours of Ostrava, den čtvrtý
V sobotu přijel soukromý zemědělec i s Českou televizí. Tradičně jdu pozdě, spěchám na AM Stage, abych něco neprošvihl a zamával mamince do kamery. Udýchaný vytahuji foťák a koukám, jak na pódiu skáče nějaký týpek, hecuje lidi ať jdou blíž a pouští si k tomu z PC muziku. Začal jsem fotit. Furt něco blekotal a odpočítával. Po patnácti minutách jsem pomalu odcházel, že mám hotovo. V tu chvíli mi došlo, že něco nesedí, že to asi nebude pěstitel paprik a broskví z Jižní moravy, kakaový muž Cocoman.
Když jsme sledovali podzim
Natáhl jsi ruku a dotkl ses mraků. Vítr je hnal po obloze a tys je chtěl jenom na chvíli zastavit. Nebo alespoň zpomalit, jako čas, který teď utíká taky příliš rychle. Potkali jsme se v jeden zářijový den. Náhoda tomu chtěla. Modravá propast zalitá odpoledním sluncem byla jediným svědkem našeho spojení. Tam uprostřed skal jsme jen tak chvíli stáli a mlčky sledovali podzim.