7/2/2011

Priessnitz na scéně Pentagonu

Moje nálada bývá někdy stejně vrtkavá a nejistá jako hladina Bělé nebo Staříče při jarním tání. Nic se nechce, ani hýbat. Ale stejně mi to nedá… Pravý čas na expedici do minulosti. Často prolézám archív a řadím staré obrazy. Včera jsem se vrátil k fotografiím, které jsem na na sklonku minulého roku pořídil v jesenickém Pentagonu. Tak mě napadá, že přesně před měsícem jsem je viděl naposled. Staré vzpomínky vylézají s každým snímkem a já se tak zase ocitám poblíž Smetanových sadů, kousek od památníku Vincenta Priessnitze.

Do Jeseníku jsem jel z Frýdku a celou cestu jsem uvažoval, jak uchopit celý záměr. Být popisný nebo abstrakní? Použít klasickou analogovou techniku, fotit digitálně. A co forma? Barevně nebo černobíle? Většinou je lepší zvolit jednu cestu, držet se jí a moc nekombinovat. Chtěl jsem jít spíš do barvy, ale když ta černobílá k Priessnitz přece pořád nějak patří.

Nakonec jsem se rozhodl vytvořit dva samostatné soubory. Jeden barevný, druhý černobílý. Každý o něčem jiném. Vždycky mě lákalo zákulisí koncertů, které znám jako muzikant. Mám výhodu oproti jiným fotografům. Umím se převtělit do těch na pódiu. Rozumím jim, protože tam taky někdy stojím s basou. Černobílý soubor je ze zákulisí, které jsem fotil během koncertu Prouzy a Obří broskve. Ukazuje místa, kde se běžný návštěvník nedostane. Jeho barevný protipól je spíš o „divadle“, o hezky nasvícené scéně, o divácích a taky barvách.

• Sdílej tento příspěvek:

Čti dál:



• Otrok

  Jednotný vizuální styl pro mediální kampaň knihy Sylvy Lauerové – Otrok začíná mít konkrétní podobu. Fotografoval jsem ve studiu několik set snímků. S produkcí nakladatelství van ASPEN budeme společně vybírat tři stěžejní, které se objeví na přebalu knihy, plakátech a bilboardech během října a listopadu.

  čti dál


• Nezvěstný ve sněhobílém moři

  

  Babí léto je už dávno pryč a podzim vládne pevně nad městem. Znatelně se ochladilo, dny se zkracují a vítr fouká studený. Jedu z Frýdku. Nespěchám. Když po několika málo kilometrech dálková světla narazí na nepropustnou bílou zeď, musím zpomalit. Středová čára prázdné silnice mizí v mlze, která mě opouští až těsně před Olomoucí. Počasí spíš na čaj u rozehřátých kamen u nás v Jeseníkách, ale já mířím na Kafka Band a v hlavě mám jejich nedávný koncert v Lázních. 

  čti dál


• Floex: Spíš mě zajímají příběhy

  

  Jeden z hudebních vrcholů letošní Divadelní Flory byl koncert multiinstrumentalisty Tomáše Dvořáka aka Floexe. Jeho smyčky ve středu rezonovaly nočním parkánem, vrstvily se do hlubokých ploch a z dalekých vesmírů snášely dolů na zem jarní chlad. Léto z minulých dnů na chvíli prostě zmizelo. Stejně jako mé připravené otázky, které mi po koncertě připadly najednou prázdné. Během vystoupení jsem pochopil, že za Tomášovým setem není jenom slepé točení čudlíky, ale širší kontext.

  čti dál


• Divadelní flóra 2012

  čti dál