Lukáš Horký: Příběh krajiny

Projekt byl původně určen pouze pro sociální sítě a blog. Během krátké doby ho začaly sledovat stovky lidí. Nyní má autor bezmála jedenáct tisíc sledujících na facebooku a tak se rozhodl po necelých čtyřech letech bilancovat a vydat rozsáhlou publikaci. Pravidla jsou předem daná a jednoduchá: žádný fotoaparát ani přesný plán, co vyfotíš nebo napíšeš. Horký používá jenom chytrý telefon. Naráží tím na skutečnost, že v dnešní době může fotografovat úplně každý. Je třeba mít jen myšlenku, nosné téma a vše ostatní už přijde samo. 

Lukáš Horký svůj Příběh krajiny začal psát v Jeseníkách v březnu 2017. Nápad se ale zrodil mnohem dříve, ještě během studií na Institutu tvůrčí fotografie. Tehdy se mu na přednáškách krajinářské fotografie vryla do paměti věta pedagoga Jan Pohribného, že není důležité, jestli v krajině nějakou fotografii uděláš, ale mnohem důležitější je, že v ní jsi. Docenil ji ale až nedávno, když při jedné ze svých toulek krajinou pod Králickým sněžníkem zaznamenal první myšlenky. Krajina se mu od této chvíle stala velkou inspirací a prostředkem pro uspořádání vnitřních úvah a rozmluv.

„Lukáš Horký své krajiny zachycuje technologií nejrozšířenější – chytrým mobilem, jako by záměrně chtěl poukázat na stále snazší transformaci reality v zástupný obraz a jeho okamžité sdílení na sítích. Jeho Příběh však lze chápat také jako cestu, snad i jako návod, jak každý může uchopit svůj vztah k prostředí, které nás obklopuje a které máme i v sobě. Jak krajinu prožít rovněž fyzicky, jak v ní putovat, jak se do ní vracet, sledovat její proměny v ročních obdobích a někdy i nechtěné zásahy člověka ve jménu pokroku a ekonomického růstu," popisuje autor průvodního slova fotograf Jan Pohribný – pedagog, který ovlivnil autorovo vnímání krajiny už před lety během studií na opavském Institutu tvůrčí fotografie. Kruh se uzavírá. Téma nekonečného cyklu provází celou knihu.

Když jsem na podzim 2020 třídila a připravovala texty pro knihu, zaujala mě věta, kterou si Lukáš poznamenal k jedné své fotografií: „Začátek a konec jsou propojeny do nekonečné smyčky. Pozoruješ slunce, jak se sklání za horizont, aby za několik hodin opět vystoupalo na oblohu…" A mě napadlo, že tato myšlenka by se mohla stát nosným pilířem celé knihy. Jednotlivá roční období se střídají v nekonečném koloběhu. Přijde konec a pak zase začátek. Poskládala jsem tedy jednotlivé příběhy za sebe do několika propojených cyklů.

Příběh krajiny je možné rovněž chápat jako jakési sebepoznávání a vnitřní dialog, nebo jako odpočinek od těžkých dokumentárních souborů, na kterých Lukáš Horký dlouhodobě pracuje. Černobílé cykly Moje město a Karvinsko popisují tíživou a temnou atmosféru dvou moravskoslezských měst zatěžkanou průmyslem a těžbou uhlí. Avšak v jeho aktuální knižní novince tyto starosti nechává doma a krásu hledá v přírodě, v obyčejných prožitcích, často kýčových, jak život sám někdy bývá.

Kniha vyšla na přelomu roku v nakladatelství Surbanz, které se zaměřuje na specifické knižní projekty, často kombinující text a fotografii, přičemž důraz je kladen na kvalitní tiskařské provedení. Tiskárna Quatro print pro nakladatelství nedávno realizovala publikace Ze tmy ke světlu Jindřicha Štreita nebo Jižní město Jaromíra Čejky. Těžkou práci vězeňských kaplanů a syrový dokument o stavbě jednoho pražského sídliště z osmdesátých let tak v ediční sérii vyvažuje nová poetická kniha Lukáše Horkého.

Ještě před vydáním knihy byly samostatné fotografie vystaveny na několika expozicích. První výstava se uskutečnila v dubnu 2019 v Olomouci. V pozměněné podobě byl Příběh krajiny představen v ostravské Komorní scéně Aréna, začátkem roku 2020 byl za hojné účasti veřejnosti uveden v prostorách frýdeckého zámku. Fragment z cyklu Příběh krajiny s názvem Krajina uhlí rovněž získal druhé místo v soutěži Slezská novinářská fotografie za rok 2019.

Kniha Příběh krajiny je dokonalou ukázkou toho, že není třeba jezdit nikam daleko, protože krásu máme všichni na dosah. Jak by řekl sám autor: „… stačí se jenom umět dívat“.

Knihu je možné koupit přes e-shop nakladatelství Surbanz nebo v knihkupectví Kapitola ve Frýdku-Místku.

Převzato z časopisu FOTO, číslo 40