Obrazem – celý rok

Pod nohama se rozlévá kaluž odpoledního světla. Stojíš na hraně skály, posloucháš vítr a vysoko nad tebou plují mraky. Slunce cedí paprsky skrz škvíry, barví hrany na růžovo a láme se dole na hladině. Krásy je přeci všude dost. (25. července 2022)



• 2/12/2021

  Adaptaci novely Vladimíra Körnera Zánik samoty Berhof nazkoušela činohra Moravského divadla Olomouc

  

  Těžkého příběhu z poválečného období v jesenickém pohraničí se ujal dvorní režisér Dejvického divadla Miroslav Krobot. Skupina fanatických werwolfů a jeptiška Salome z kláštera v Králíkách obsazují osamocený horský statek, kde se snaží přečkat zimu. Zde žije hlavní hrdinka Ulrike a se svým opileckým otcem a jeho německou milenkou. Körnerovu předlohu proslavil stejnojmenný film Jiřího Svobody z roku 1983 se skvělou Janou Brejchovou.

  zobraz celý text


• 30/11/2021

  Hrdinové kapitalistické práce jako odvrácená strana naší porevoluční společnosti

  

  Politicky angažované představení levicového intelektuála Michala Háby vychází ze stejnojmenné knihy investigativní novinářky Saši Uhlové, která se rozhodla na vlastní kůži okusit pracovní podmínky v nejhůře placených pracovních pozicích. Nechala se postupně zaměstnat například v nemocniční prádelně, balírně kuřat nebo třeba jako pokladní v supermarketu.

  zobraz celý text


• 24/11/2021

  Vše mé je tvé. Tísnivá atmosféra padesátých let v podání Divadelního spolku JEDL

  

  Komorní Inscenaci o básníkovi Janu Zahradníčkovi poodhaluje život dlouho záměrně opomíjeného vrcholného představitele české katolické poezie 20. století. Toho komunistický režim odsoudil ve vykonstruovaném procesu na třináct let vězení a krátce po propuštění umírá. Pod scénářem je podepsaná Lucie Trmíková, která na jevišti ztvárnila i Zahradníčkovu ženu Marii. Spolu se Sašou Rašilovem (představitel Jana Zahradníčka) vedli v olomouckém Mozaretu Arcidiecézního muzea intimní dialog, který rezonoval ve všech diváci ještě dlouho po skončení představení.

  zobraz celý text


• 23/11/2021

  Dvojice zvukových experimentátorů Erol Sarp a Lukas Vogel zaplnili snovými vibracemi Jazz Tibet Club až po strop

  

  Jeden klavír, jeden stůl a temný sál. Ostýchavé publikum si drží od pódia odstup, ale vše se časem rozvlní a rozzáří. Kolika způsoby lze rozehrát klasický klavír? Pár kladívek a mechanizmů řízených počítačem jako další pár rukou klavíristy Erola Sarpa. Fúze jazzu a moderních technologií dává smysl, když víš co děláš. Zavírám oči a na chvíli se propadám do snů.

  zobraz celý text