Obrazem – celý rok

Krása v jednoduchosti. (19. dubna 2019)



• 7/1/2019

  V krajině pod Králickým Sněžníkem

  

  Zahledíš se do údolí plného slunce. Mraky se trhají o hřebeny divokých hor, jako by byly z papíru. V krajině pod Králickým Sněžníkem odpočítáváš poslední hodiny roku 2018. Vystoupal jsi zavátými cestami, tvé stopy se propadaly hluboko do sněhové peřiny. Zvedal si hlavu do korun stromů a pozoroval větve, jak se dlouhými tenkými prsty snaží dotknout nebe. Na nový rok bylo zvláštní světlo. Tlumené a trochu tajemné. Vítr roznášel krystalky zmrzlého sněhu po bělavé pláni a tys byl ztracený uprostřed lesa, kdesi v Jeseníkách. 

  zobraz celý text


• 29/12/2018

  Zimní Vysočinou

  

  Po sněhu ani památky. Rozhlížíš se kolem sebe a připadá ti, že léto skončilo teprve nedávno. Snad jen mrazivý vítr připomíná prosinec. Zima přijde v lednu, říká se. Někdy stačí vystoupat kousek výš a obzor se ti rázem otevře. Zastavíš se a zahledíš se dolů do údolí. Na každém rozcestí směr necháš na náhodě. Šikminy polí na horizontu očima skládáš jako barevnou mozaiku, když se mohutná clona z mraků pozvolna rozpouští. Zbytky slunečních paprsků svítí na krajinu před tebou. Je podvečer a ty jsi zase na cestě.

  zobraz celý text


• 17/12/2018

  Mezi světlem a tmou

  

  Sobotní den se vleče úplně stejně jako ten včerejší. Vydal ses za město, až na periferii, po zmrzlé polní cestě, co se klikatí jako nekonečná stuha mezi zvlněnými kopci. Dojdeš až k velkému jezeru, rozhlédneš se po hladině česané mrazivým větrem a pozoruješ vlny, jak se rozbíjejí o štěrkovité břehy. V potemnělém odpoledni působí prázdné pláže poněkud sklíčeně. Prázdné, tiché a bez lidí. Jen od hráze se přibližují dvě siluety. Nejspíš osamělí rybáři, kteří přišli zkusit štěstí. Plouží se podél betonového náspu a jejich hlasy se perou s burácejícím větrem.

  zobraz celý text


• 10/12/2018

  Škola základ života

  

  S foťákem na skok u Bezručů. Škola základ života, aneb veselá a rozverná taškařice podbarvená spoustou písniček. Prostě srandy kopec, Norbert Lichý a je vyprodáno. Divadelní adaptace kopíruje známé filmů Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše. Černobílé evergreeny režiséra Martina Friče jsou populární a oblíbené i dnes. Tenhle typ inscenací mě docela míjí, ale své diváky si určitě najde. Teda alespoň ty, co si chodí do divadla odpočinout a nehledají tíživá břemena našeho bolavého světa. 

  zobraz celý text