1/10/2023
Krásná diskuze v rámci festivalu Kolébka
Díky za krásnou besedu s diskuzí na téma literatura a historie: Spící paměť v Javorníku a skvělý festival Kolébka. Už teď se těším na další ročník.
Čti dál:
-
-
V krajině pod Králickým Sněžníkem
čti dál
Zahledíš se do údolí plného slunce. Mraky se trhají o hřebeny divokých hor, jako by byly z papíru. V krajině pod Králickým Sněžníkem odpočítáváš poslední hodiny roku 2018. Vystoupal jsi zavátými cestami, tvé stopy se propadaly hluboko do sněhové peřiny. Zvedal si hlavu do korun stromů a pozoroval větve, jak se dlouhými tenkými prsty snaží dotknout nebe. Na nový rok bylo zvláštní světlo. Tlumené a trochu tajemné. Vítr roznášel krystalky zmrzlého sněhu po bělavé pláni a tys byl ztracený uprostřed lesa, kdesi v Jeseníkách.
-
Jediný pevný bod v nekonečném bílém moři
čti dál
Vstoupíš do ní. Dotkneš se, zlehka osaháš, zastavíš a chvíli jen koukáš. Oči si brzy zvyknou. Ve smutném kraji zimy poblíž polských hranic, kde se stopy původních obyvatel občas zjevují jako siluety v bezčasí. Bloudí loukami a hledají své kořeny, po válce násilně přeťaté v rámci kolektivní viny. Za léta se tady kocháš dalekými výhledy, ale teď je tvůj pohled chycený do nepropustné sítě vodní clony. Pak se rozejdeš. Pomalými kroky vykročíš do prázdnoty. Zjeví se maják s prsty vztyčenými k nebi. Jediný pevný bod v nekonečném bílém moři.
-
V útrobách temné hráze
čti dál
Den jako vymalovaný. Na lávce pochodují davy lidí, jako nějací mravenci, kteří míří do svého hnízda. V dálce na hřebenech Jeseníků si zima ještě drží sníh. Bělavé vrcholky svítí na horizontu a za pár týdnů se rozpustí v Jesenickém moři, jak se této přehradě někdy říká. Stavěl ji můj strýc, tehdy generální ředitel Ingstavu Brno. Když se celá rodina sešla o Velikonocích u babičky, vždycky se s mým otcem hádali o přehradách. Třeba kvůli Dlouhým stráním, které uřezaly kus kopce Mravenečník. Strejda za to pochopitelně nemohl, ale to v tu chvíli bylo úplně jedno.
-
Někde mezi zimou a jarem
čti dál
Únorový čas je období někde mezi zimou a jarem. Hřejivé slunce začíná nabírat na síle, avšak zima se nevzdává. Zvláště v Jeseníkách, kde se sníh drží někdy až do května. A tak jsi na pár dnů odjel z města do hor, aby ses na sklonku dne rozešel do nekonečných plání. Když slunce pomalu padá za obzor a zmrzlý sníh drží pevně tvoje kroky. Když tě temný les vítá a vítr prohání mraky nad opuštěnými hřbitovy. Vždycky tady hledáváš klid a je jedno, jestli je zrovna zima nebo léto. Láska ke kraji souvisí asi s věkem. Přirozený proces stárnutí, který máme každý zakódovaný v genech.