20/3/2018
Jaro
Za pár hodin dosáhne slunce rovinu zemského rovníku. Nastane rovnodennost a astronomické jaro. Tvoje ledy ale už přece roztály a v tento mrazivý den ti srdce hřeje jako rozžhavené slunce.






20/3/2018
Za pár hodin dosáhne slunce rovinu zemského rovníku. Nastane rovnodennost a astronomické jaro. Tvoje ledy ale už přece roztály a v tento mrazivý den ti srdce hřeje jako rozžhavené slunce.
Čti dál:
Až půjdeš kolem příště, to už bude léto
Paprsky žhavého jarního slunce pomalu rozehřívají ospalou zimní půdu, ze které se zvedá mlha jako pára nad obřím hrncem napěchovaného travou a tlejícím listí. Sněhová kola se ti rozpouští před očima, když stoupáš po staré a zapomenuté pěšině. Našlapuješ lehce, jako bys hladkými chodidly ždímal mech nasáklý ranní rosou a míříš k osamělému stromu na hraně louky.
V krajině pod Králickým Sněžníkem
Zahledíš se do údolí plného slunce. Mraky se trhají o hřebeny divokých hor, jako by byly z papíru. V krajině pod Králickým Sněžníkem odpočítáváš poslední hodiny roku 2018. Vystoupal jsi zavátými cestami, tvé stopy se propadaly hluboko do sněhové peřiny. Zvedal si hlavu do korun stromů a pozoroval větve, jak se dlouhými tenkými prsty snaží dotknout nebe. Na nový rok bylo zvláštní světlo. Tlumené a trochu tajemné. Vítr roznášel krystalky zmrzlého sněhu po bělavé pláni a tys byl ztracený uprostřed lesa, kdesi v Jeseníkách.
Zjizvenou krajinou
Stopy důlní činnosti pomalu zahlazuje vegetace. Zbytky rozbořených zdí a základů budov zarůstají. Podél cesty se vine jako nekonečný had oprýskané teplovodní potrubí. Plazí se směrem k sídlišti v místech, kde stávala zástavba původní Karviné. Pomalu se stmívá a krajina působí sklíčeně. Torzo dolu Barbora jako vzpomínka na zašlou hornickou slávu, rozpadající se kulturní dům, schody z bývalého autobusového stanoviště visící ve vzduchoprázdnu nebo starý opuštěný evangelický hřbitov. Duch místa tě volá…
Před bouřkou
A tak ses vydal starou lesní pěšinou a došel jsi až sem. Mezi borůvčí a vyvrácené pařezy, které odpočívají v měkké mechové peřině. Bouřka visela ve vzduchu, ale tobě to bylo v tu chvíli úplně jedno. Zastavil jsi a zahleděl ses do krajiny. Sledoval jsi siluety kopců a zapisoval každou jejich křivku hluboko do sebe. Abys nezapomněl. Ty nejkrásnější zážitky jsou většinou na první pohled docela obyčejné.