20/3/2018
Jaro
Za pár hodin dosáhne slunce rovinu zemského rovníku. Nastane rovnodennost a astronomické jaro. Tvoje ledy ale už přece roztály a v tento mrazivý den ti srdce hřeje jako rozžhavené slunce.
Čti dál:
-
-
Zimní Vysočinou
čti dál
Po sněhu ani památky. Rozhlížíš se kolem sebe a připadá ti, že léto skončilo teprve nedávno. Snad jen mrazivý vítr připomíná prosinec. Zima přijde v lednu, říká se. Někdy stačí vystoupat kousek výš a obzor se ti rázem otevře. Zastavíš se a zahledíš se dolů do údolí. Na každém rozcestí směr necháš na náhodě. Šikminy polí na horizontu očima skládáš jako barevnou mozaiku, když se mohutná clona z mraků pozvolna rozpouští. Zbytky slunečních paprsků svítí na krajinu před tebou. Je podvečer a ty jsi zase na cestě.
-
Cestou do polí
čti dál
Žně pro tebe vždycky znamenaly konec prázdnin. Znamení, že se blíží odjezd domů. Letos je všechno nějak posunuté a kombajny vyjely do polí mnohem dřív. Vyrazil jsi do krajiny, abys navštívil svá místa, které jsi zanedbával snad už od velikonoc. Šplháš zarostlou cestou strmým svahem, prodíráš se pichlavým maliním a směřuješ na vrchol kopce.
-
Podzim v podhůří Jeseníků
čti dál
Špičky příkrých břehů se topí ve žhavých podzimních paprscích. Siluety stromů se odráží na skále před před tebou a na sklonku dne se pomalu zvedají vzhůru ke hvězdám. Celý podzim jsi sem chodil pozorovat krajinu. Hleděl jsi na větrem ošlehané břízy, jak se na nich z posledních sil drží zbytky zlatavého listí. Šedavé mraky se proháněly po obloze a zrcadlily svůj obraz na klidné hladině a ty jsi rovnal své roztěkané myšlenky. Teď tu stojíš a cítíš, jak se do propasti vkrádá zima a vyhlížíš první vločky. Zanedlouho ostré rysy skalisek zahladí sníh.
-
Příběh krajiny oceněn v polské novinářské soutěži.
čti dál
Z Polska letí dobré zprávy. Získal jsem 2. místo v soutěži Śląska Fotografia Prasowa za fragment z mého cyklu Příběh krajiny, který shodou okolností vyšel před několika dny knižně. No hezky se to sešlo. Mám radost.