Deník · 24.7.2018
Nejzajímavější věci se letos děly stejně na vedlejších scénách
Přiznám se, že jsem docela rád, že je už konec. Mezi scénami už nepřebíhám, ale jen se šourám jako posraný, protože přes puchýře na nohou prostě nemůžu. V průměru jsem nachodil přes 15 kilometrů denně a to se za čtyři dny nasčítá. Sobotu začínali Mig 21, kteří to s diváky umí. Byť mě jejich muzika docela míjí, odehráli slušný koncert pro nenáročného posluchače. Až na ten závěr, když svůj set, i přes jasné gestikulace ze strany stage managera, značně přetáhli a tím zasekaly obě hlavní stage na několik koncertů dopředu.
Výrazná Oumour Sangaré měla holku za basou, co hrála skvěle, ale ještě líp vypadala. Fvtvre mě smetli. Konečně jsem pochopil, že tenhle typ muziky se musí poslouchat na koncertech a ne doma v obýváku. Vousatý dědeček Seasick to zkoušel na mladou kopretinu z publika, hrál na kytaru z plechovky a popíjel víno. Islandská devadesátková legenda zahrála v pyžamu. Za to Grace Jones se převlékala po každé písničce a spíš víc mluvila, než zpívala a byla docela nudná. Ziggy Marley měl ve smlouvě pro fotografy tak příšerný podmínky, že jsem se na jeho vystoupení vybodl a užil si celý koncert Kafka Bandu v Gongu. Sobotu a celý Colours of Ostrava zavíral příšerný kolotočář Eda Kygo, o kterém se mluví jako o hudebním zázraku. Regulérní diskotékový pouštěč potvrdil teorii, že nejzajímavější věci se letos odehrály na vedlejších scénách.
Takový byl poslední den Colours Of Ostrava 2018.
