Divadlo ve fotografiích Lukáše Horkého v Jeseníku

Čti dál:



• Zimní Vysočinou

  

  Po sněhu ani památky. Rozhlížíš se kolem sebe a připadá ti, že léto skončilo teprve nedávno. Snad jen mrazivý vítr připomíná prosinec. Zima přijde v lednu, říká se. Někdy stačí vystoupat kousek výš a obzor se ti rázem otevře. Zastavíš se a zahledíš se dolů do údolí. Na každém rozcestí směr necháš na náhodě. Šikminy polí na horizontu očima skládáš jako barevnou mozaiku, když se mohutná clona z mraků pozvolna rozpouští. Zbytky slunečních paprsků svítí na krajinu před tebou. Je podvečer a ty jsi zase na cestě.

  čti dál


• Březnové přírůstky mé knihovny

  

  Na knihy mám vypracovanou solidní sběratelskou úchylku. Jsem pověstný hromaděním různých věcí, kterými se postupně zabedňuji ve svém světě. Nicméně sbírání knížek patří k té světlejší stránce diagnózy. Utrácím za ně dost peněz, některé mám v knihovně zařazené ještě ve fólii a čekají na svůj čas. Při procházení balíku, který dorazil teprve před několika hodinami, jsem se rozhodl sepsat pár slov. Takové subjektivní postřehy, co vás třeba inspirují a něco z toho přehledu si pořídíte taky. Vždyť v našem virtuálním světě je třeba mít i něco fyzického.

  čti dál


• Někde mezi zimou a jarem

  

  Únorový čas je období někde mezi zimou a jarem. Hřejivé slunce začíná nabírat na síle, avšak zima se nevzdává. Zvláště v Jeseníkách, kde se sníh drží někdy až do května. A tak jsi na pár dnů odjel z města do hor, aby ses na sklonku dne rozešel do nekonečných plání. Když slunce pomalu padá za obzor a zmrzlý sníh drží pevně tvoje kroky. Když tě temný les vítá a vítr prohání mraky nad opuštěnými hřbitovy. Vždycky tady hledáváš klid a je jedno, jestli je zrovna zima nebo léto. Láska ke kraji souvisí asi s věkem. Přirozený proces stárnutí, který máme každý zakódovaný v genech. 

  čti dál


• Ledové měsíce nového roku

  

  Zlatavé linie vystřelují z břidlicového valu vzhůru k podvečernímu nebi. Mrazivý vítr čeří hladinu zatopeného lomu a nafoukává sypký sníh do závějí. Tvoje stopy brzo zahladí a krajina bude zase čistá jako list papíru. Chodíš sem, abys koloběh ročních období zaznamenával jako do deníku. Slunce se na sklonku dne schovává za mohutnou stěnu, která se prudce zvedá z hlubiny jezera. Je leden. Zamrzlá hladina deformuje odraz skály v ledové tříšti, jako by vrtkavým štětcem nanášel barvu abstraktní malíř. 

  čti dál