Deník · 5.4.2011
Válečný malování
Včera jsem spal poblíž Krnova v krásný starý chalupě. Má tlustý zdi, který drží v zimě teplo a v létě chladí. Usínám rychle, protože sobota bude náročná. Jedu do Brna na fotografický workshop a pak rychle zpátky na Priessnitz. Cestou přemýšlím nad konceptem výstavy Dity a Petra v Ostravě. Poslouchám Stereo. Jak na projekce, aby vernisáž nenudila? Koukám z okna na ubíhající elektrické sloupy. Nějak ten život strašně rychle plyne.
Malý klub s velkým M funguje hodně let. Valašsko. Okolní vesnice mají smutný osudy. Kelč je obec poblíž Valmezu. Po válce se tam znárodňovaly statky a lámaly charaktery, stejně jako v Sudetech. Bydlel tam František, podle kterého Vojtěch Jasný natočil Rodáky.
Válečný malování na tváři s upřeným pohledem je dostatečně výmluvný. Jaromír sleduje obrácený děj, bez emocí, zbavený gest stojí na jevišti a kouká někam do prázdna. Namodralý světlo projekce kreslí ponurý obraz. Alois Nebel vidí to, co jiní nevidí. Priessnitz sází na stůl podle osvědčených pravidel. Zase to funguje. V Sudetech prší. Ze stromů padá listí, pouští je Clad skrytý za svým světelným pultem schovaný v sudu za zvukařem. Jsem hodně blízko. Zajímá mě, co se stane s kůží, když ji rozmažeš. Pozoruji tváře. Hýbou se v pomalým tempu. Monotónně v jednoduchým rytmu. Jsou studené. Jsou chladné jako moje city, když se uzavírám do sebe.
{{generateGalleryFromFolder(galerie/valmez)}}procitám
usínám
čas plyne tam a zase zpátky
chodím do práce
chodím do kina
a život život je tak krátký
dívám se na tv
bez zájmu bez viny
čas plyne tam a zase zpátky
občas si něco dám
občas se odhodlám a život
život je tak krátký
a život život je tak krátký krásný
ráno to není dobrý civím do zrcadla možná z lásky
válečné malování stéká do umývadla počítám vrásky
Kdo ví co nás ještě čeká? Koukám na plátno a z pohraničí odsouvají němce. Kdo ví, kde je vlastně vina? Kdo hýbe osudy? … a válečný malování stéká do umyvadla.
Priessnitz Alois Nebel Tour 2011 ve Valašském Meziříčí
…v úterý Fléda.
