Příběh krajiny

Krajina jako osobní deník

Příběh krajiny jsem začal psát na v Jeseníkách v březnu 2017 inspirován knihou Jana Němce Dějiny světla. Myšlenka projektu se ale zrodila mnohem dříve, během studií na Institutu tvůrčí fotografie, když nám pedagog Jan Pohribný na přednáškách krajinářské fotografie často říkával: „Není důležité, jestli v krajině nějakou fotografii uděláš, mnohem důležitější je, že v ní jsi.“ Tahle věta se mi vryla do paměti už tehdy, ale docenil jsem ji vlastně až nedávno, když jsem při svých toulkách krajinou hledal samotu a klid v okolní přírodě. Žádný fotoaparát ani přesný plán, co vyfotíš nebo napíšeš. Žádné úpravy v počítači, jen to, co ti nabízí tvůj mobilní telefon, Instagram a Facebook – prostředky tvého sdělení. Výlet za poznáním sebe sama, odpočinek od těžkých dokumentárních souborů, na kterých dlouhodobě pracuješ. Každodenní starosti necháváš doma a krásu hledáš v obyčejných prožitcích, často kýčových, jak život sám někdy bývá. Dřív jsi je zatracoval, ale teď tě naplňují.

Na jaře 2019 se Příběh krajiny poprvé představil ve fyzickém prostoru. Dubnovou výstavu v olomouckém Vaultu 42 následovalo uvedení v ostravské Komorní scéně Aréna. Kurátor Martin Popelář pro ni připravil výběr zaměřený na stopy lidské přítomnosti. Frýdecko-Místeckou reprízu začátkem roku 2020 sestavil kurátor Tomáš Juřák pro prostory Muzea Beskyd na frýdeckém zámku. Projekt má také vlastní výstavní podobu tvořenou velkoplošnými tisky na plátně.

V listopadu 2020 vyšel Příběh krajiny knižně v nakladatelství Surbanz. Na 252 stranách se fotografie a deníkové texty skládají do celku inspirovaného proměnami ročních období. Knižní koncepce byla sestavena editorkou Monikou Čermínovou. 

Podrobnější informace o knize a odkazy na mediální ohlasy najdete na samostatném webu Příběhu krajiny. Kniha je představena také v katalogu nakladatelství Surbanz.