Příběh krajiny

Krajina jako osobní deník

Příběh krajiny vzniká z obyčejné chůze, pozornosti k okolí a potřeby zachytit prchavý okamžik. Na cestu si beru mobilní telefon a nechávám se vést tím, co právě potkávám. Fotografie doprovázím krátkými texty, které zaznamenávají náladu, myšlenku nebo vzpomínku vyvolanou konkrétním místem. Obraz a slovo tvoří společný deníkový záznam: vedle toho, jak krajina vypadala, uchovávají také něco z toho, jak jsem ji v danou chvíli prožíval.

První záznamy jsem začal psát v březnu 2017 v Jeseníkách, inspirován četbou Dějin světla Jana Němce. Ke vzniku projektu se ale váže i starší zkušenost ze studia na Institutu tvůrčí fotografie. Z přednášek Jana Pohribného mi zůstala myšlenka, že podstatná je samotná přítomnost v krajině. Při pozdějších toulkách jsem se k ní vracel a postupně si nacházel způsob práce, ve kterém má stejnou váhu cesta, zastavení i výsledný snímek.

Mobilní telefon mi umožňuje reagovat bez dlouhé přípravy. Fotografii i text mohu dokončit přímo během putování a podělit se o ně ještě s čerstvou vzpomínkou na místo. Původní způsob práce vychází z prostředků dostupných v telefonu a na sociálních sítích. Instagram a Facebook se staly průběžným prostorem projektu, kde se jednotlivé zápisky postupně skládaly do delšího příběhu a nacházely své čtenáře.

Nejčastěji se pohybuji v Beskydech a Jeseníkách, ale zajímá mě také krajina na okrajích měst a místa poznamenaná lidskou činností. Vedle hor, lesů a řek se objevují opuštěné stavby, zarůstající cesty nebo stopy sídel, která už na mapě každodenního života chybějí. V některých fotografiích převládá barva a bezprostřední nálada, v jiných vystupuje do popředí paměť místa. Tyto polohy propojuje osobní zkušenost člověka, který krajinou prochází a pokouší se jí naslouchat.

Projekt pro mě znamená i odpočinek od dlouhodobých dokumentárních souborů. Dovoluje mi přijmout obyčejný prožitek, změnu světla nebo opakovaný návrat ke stejné řece jako dostatečný důvod k fotografování. Texty přitom nejsou popiskem toho, co je na snímku. Otevírají další prostor pro vnitřní rozhovor, ve kterém se konkrétní cesta může spojit se vzpomínkou nebo s pocitem, pro nějž samotný obraz nestačí.

Z obrazovky na stěnu a mezi stránky

Na jaře 2019 se Příběh krajiny poprvé představil ve fyzickém prostoru. Dubnovou výstavu v olomouckém Vaultu 42 následovalo uvedení v ostravské Komorní scéně Aréna. Kurátor Martin Popelář pro ni připravil výběr zaměřený na stopy lidské přítomnosti. Na začátku roku 2020 pak soubor rozvinula výstava v Muzeu Beskyd na frýdeckém zámku, připravená s kurátorem Tomášem Juřákem. Různé výběry ukázaly, že průběžný deník může při novém uspořádání otevřít i odlišná témata.

Další podobu získal projekt v Monikafé v Dobré, kde se spojujícím motivem dlouhodobé expozice stala řeka Morávka. Velkoplošné tisky na plátně přenesly obrazy původně prohlížené na telefonu do prostředí, v němž je možné s fotografiemi pobývat delší dobu. Výstavní cesta pokračovala v Galerii Realit, v hlučínském Červeném kostele a kulturním domě, na Bioslavnostech ve Starém Městě pod Sněžníkem i v knihovně v Horní Datyni.

V listopadu 2020 vyšel Příběh krajiny knižně v nakladatelství Surbanz. Na 252 stranách se fotografie a deníkové texty skládají do celku inspirovaného proměnami ročních období. Knižní koncepci jsme připravovali s editorkou Monikou Čermínovou, která pracovala na výběru, řazení a vztazích mezi texty a obrazy. Při redakční přípravě jsme řešili také rytmus opakujících se slov a motivů a zachování osobního způsobu psaní. Na korekturách spolupracovala Markéta Gregorová.

Fotografie, vlastní texty a grafickou úpravu jsem připravil já; průvodním textem přispěl Jan Pohribný a závěrečným Jiří Siostrzonek. Kniha má formát 22 × 20 centimetrů a ISBN 978-80-907872-3-0. Převod do tisku znamenal další práci s výběrem a podobou snímků i kontrolu výsledku přímo v tiskárně. Vznikl tak samostatný celek, ke kterému se dá vracet v jiném tempu než k průběžným příspěvkům na sociálních sítích.

O projektu a knize jsem mluvil také na PechaKucha Night v Bruntále v říjnu 2021, kde jsem připravil krátkou prezentaci z jesenických fotografií. Další besedy a uvedení pokračovaly například v Horní Datyni a Holčovicích. K Příběhu krajiny se vážou rovněž televizní reportáže z výstavy v Muzeu Beskyd, rozhovor v pořadu Za obzorem na TV Noe a vystoupení v Českém rozhlase Ostrava. Přehled výstav a setkání pod textem zachycuje doložené události, při kterých projekt vystoupil z osobního deníku do společného prostoru.

Další fotografie, informace o knize a odkazy na mediální ohlasy najdete na samostatném webu Příběhu krajiny. Kniha je představena také v katalogu nakladatelství Surbanz.