Přejít k obsahu
Menu
← Zpět do deníku

Deník · 14.4.2011

Priessnitz Alois Nebel Tour 2011 v Plzni

Nejlepší jsou ty mejdany, který neplánuješ. Chtěl jsem zabalit krámy a jet po koncertě domů, ale prostě to neklaplo. Tam dole pod Flédou, kde není mobilní signál, slušně pokračuje večírek a rozjíždí se dost střelený debaty. S každým pivem víc rozumíš. To jsou krásný večery a divný rána, plný emocí z prožitý svobody. Seš toho až po okraj a zbožňuješ život. Mám rád stavy, kdy se rychle zamilováváš a ještě rychlejc upadáš do nostalgie a smutku, který prožíváš stejně intenzivně jako vlastní žití.

 

oči máš měňavý, ty tě prozradí, zrazená
bejváš přítulná, někdy zlá, zlobivá…

Ráno jsme se počítali a naštěstí dopočítali. Mám toho v žíle asi nejmíň, tak řídím. Dálnice je prázdná. Míjíme Benzinu u Křížů, hraje Pearl Jam, pak Massive Attack. Fakt dobrý. Vždycky mě zajímalo, co poslouchají Priessnitz v autě, když jedou na koncert. Já v autě někdy poslouchám Priessnitz. Plzeň je zvláštní město, když kroužíš po náměstí. Jsou tam jednosměrky, ulice, co tě nasají na začátku a vyplivnou na druhým konci města. Jsme tady brzo, ani moc nebloudíme. Pozdní oběd ve vegetariánský restauraci. Plzeňský pivo z tanku, bez konzervačních přísad. Prej má jinou chuť, ale to já nepoznám. Čekáme na zbytek kapely a já si přehrávám včerejšek…

Klub se postupně zaplňuje. Má dvě patra. Nahoře je balkón jako v divadle. Nemá kóje pro velký hosty, podnikatele ani politiky. V šatně pro muzikanty jsou modrý a žlutý zdi, kde visí vzkazy od kapel pro jiné kapely. Máš pocit, že tu sedělo hodně zajímavých lidí a třeba když tu chvíli zůstaneš, něco z toho na tebe přeskočí. Kdo ví. Začíná intro, začíná Priessnitz a pak už zpívá celý sál. Asi nejvíc za celý turné. Projekce i playlist znám nazpaměť, tak fotím co vidím. Občas z mlhy vyjede vlak. Snažím se fotit, co jiní nefotí. Možná se nesnažím, možná to fakt tak vidím. Možná mi vlaky…

Cesta do Prahy je poklidná. Hraje zase Massive Attack v pomalým rytmu. Wendy to uspává. S Kružíkem, K2 a Zdéňou ještě pokračujeme v nonstop baru, kde mají divný pivo. Barman ho prý nepije. Nakonec u Zdeňka doma zapíjíme úspěšný koncert slivovicí a Peťan se rozpovídal. Když točili kdysi s Davidem Ondříčkem medailon u hrobky Vincenze Priessnitze, začaly se dít divný věci. Obloha se zatáhla a spustila se šílená průtrž. Zvukař dostal pecku od mikrofonu a nikdo nebyl schopen chvíli zůstat uvnitř. Asi se to nemělo stát. Rozdat si karty se záhrobím, není žádná prdel. Co jsou to za světy, který chceme žít? Fascinují mě.

{{generateGalleryFromFolder(galerie/priessnitz_plzen)}}

Priessnitz, Plzeň 6. 4. 2011

Čti dál

7.8.2018

Na louky pod bělavé mraky

Pověsila se mu kolem krku. Hlavu opřela o ramena a zašeptala: „Vezmi mě tam nahoru“ a ukázala prstem skrz pootevřené okno. „Tam na louky, jak jsi o nich vyprávěl.“ Vzduch zahřívalo odpolední slunce a mraky klouzaly l...

Číst záznam →

9.8.2012

Ale Fred přece hrál s Jamesem Brownem

Byl jsem byl mladý, okouzlený a věřil jsem, že zahrát 150 tónů do vteřiny je ten nejlepší orgasmus. Teď jsem starý, větší pankáč a mám rád rokenrol. Sice hraji na basu, ale za basáka se teda moc nepovažuji. Vlastně n...

Číst záznam →

9.8.2018

Sobotní dvoják

Koncerty jsou fajn. Zvlášť když se povedou. O víkendu jsme byli v dobré společnosti. Ve Frýdku-Místku s Jasnou Pákou a Garáží, na Čeladné s Davidem Kolerem. Hraje s námi teď Petr Kružík, když Priessnitz zrovna hybern...

Číst záznam →

5.8.2018

Před bouřkou

A tak ses vydal starou lesní pěšinou a došel jsi až sem. Mezi borůvčí a vyvrácené pařezy, které odpočívají v měkké mechové peřině. Bouřka visela ve vzduchu, ale tobě to bylo v tu chvíli úplně jedno. Zastavil jsi a za...

Číst záznam →