Deník · 20.11.2018
Kouř Tomáše Vorla a Lumíra Tučka a zrození jednoho fenoménu
Není mnoho filmů, které by mě ovlivnily, ale vzpomínám na jeden zásadní. Už nevím, kdo z osvícených pedagogů to vymyslel. Možná naše dějepisářka paní Lautnerová, kdo ví. Tehdy v kině Petra Bezruče se něco zlomilo. Kamenný most Tomáše Vorla na mě tehdy zapůsobilo jako zjevení. Otevřel mi cestu k celé Pražské pětce a k Vorlově celovečerní prvotině Kouř. A já věděl, že to s mojí nalajnovanou informatickou kariérou nebude tak žhavé.
Rytmikál totalitního věku, jak zní podtitul, jsem viděl snad stokrát a všechny repliky znám nazpaměť. Filmové exteriéry z Vítkovické aglomerace, jsem prolézal ještě na přelomu milénia v době, kdy Dolní oblast byla zakázaná zóna. O divadelní adaptaci se aktuálně pokouší ostravské Divadlo Petra Bezruče v režii Adama Svozila a Kristýny Kosové. Mrkněte na fotky z generálních zkoušek.
