18/7/2019

Z Jeseníků rovnou na Colours

Na davové šílenství s jménem Colours of Ostrava jsem se připravoval důsledně. Týden zašitý bez lidí v Jeseníkách, naložený v potoce někde na konci světa. Nádherné prázdniny plné domácího pečení chleba a výroby sodovky z jehličí přerušila až fotografická práce. Ve středu ráno jsem vyrazil směr Ostrava-Vítkovice – Dolní oblast. Po zkušenostech vloni se žabkami a puchýři v druhém festivalovém dni jsem přezul do odpružené trekové obuvi. Výsledek? Puchýře hned první den. Aklimatizace proběhla pozvolna a během několika hodin jsem se přestal bát lidí. 

Trumpeťáci Jungle By Night mi připomněli mé dospívání. Ne muzikou, ale ležérním informatickým outfitem, se kterým jsem kdysi dávno na přelomu milénia také na Colours s Downbelow vystupoval. Poučený z minulého ročníku jsem obešel i menší scény, které loni často zastiňovaly ty hlavní. Mrknul jsem na ostravské pankáče Degradace a hlavně mě zajímali a později mile překvapili 52 Hertz Whale. Expresivní projev frontmana Dominika Proka zaujal na první pohled. V disciplíně šermování rukama by si to mohl na pódiu klidně rozdat s Ianem Curtisem z Joy Division, kdyby se předl lety nepověsil. Muzika fajn, mé kytarově-alternativní srdce plesalo.

 

Festival oficiálně zahájili Buty s Radkem Pastrňákem, aktuálně kulatějším než kolo štěstí. Small Island Big Song v českém překladu „Zvuky pralesa“ měli krásnou zpěvačku. Jen díky ní jsem neutekl hned po první skladbě a vydržel skoro půl koncertu. S Ghost Of You se průběžně potkáváme na tuzemských festivalech, naposledy v Hradci nad Moravicí na Hradeckém slunovratu. Líbí se mi hodně. Cestou na hlavní stage jsem z letmo zaregistroval Dominika Zezulu a jeho Post-hudbu.

 

Jedním z vrcholů večera byla MØ. Pro mě docela nezajímavý pop, ale přece jen poslouchám jinou muziku. Celý den jsem uvažoval, jestli Etienne de Crécy bude hrát svůj DJ set naživo. Zmátlo mě pojmenování stage na které měl hrát. Vidina toho, že budu koukat na týpka na plátně puštěného z YouTube, mě docela děsila. Naštěstí tam fakt byl fyzicky. Znám ho z konce devadesátek, když byla taneční scéna u nás ještě v plenkách. Plynule jsem přešel na AM stage, kde čudlíkařil Richie Hawtin. Tuc Tuc Tuc technooooo. Jednoznačným vrcholem celého dne byla Florence Welch s kapelou, zcela jistě jeden z top koncertů celých letošních Colours. Přesvědčivý projev, skvělá kapela a hlavně chytrý pop. To už se dnes moc nenosí…

 

Takový byl z mého nekorektně-subjektivního pohledu první den Colours.

 

• Sdílej tento příspěvek:

Čti dál:



• Legendární Frankenstein ožívá u Bezručů

  

  Hororový román Mary Shelleyové ze začátku 19 století popisuje příběh mladého vědce Viktora Frankensteina, jenž stvoří nadlidské monstrum. Byl mnohokrát zfilmován. Uměle vytvořit život, ale pak se s ním taky hlavně vypořádat. Temná klasika se představuje jako druhý kus letošní divadelní sezóny u Bezručů. Morduje se a vraždí půl inscenace. Jako ve správném béčkovém hororu.

  čti dál


• Po prázdninách zpátky v divadle: Zdravý nemocný

  

  Začala nová divadelní sezóna. Jako první titul jsem v Divadle Petra Bezruče fotil Moliéra a inscenaci Zdravý nemocný v režii Vladimíra Morávka. Moje první setkání s Vladimírem bylo v květnu 2009 v Olomouci na Divadelní Floře se svéráznou scénickou montáží textů Václava Havla s názvem Cirkus Havel aneb My všichni jsme Láďa. Dodnes vzpomínám na arénu vystavěnou v Moravském divadle, když jsem vyjevený a vytřepaný mačkal spoušť kdesi ze druhé řady. Všechno bylo nové, neotřelé. Tehdy jsem s divadelní fotografií začínal.

  čti dál


• Dvorní šašci Viktora Fischla u Bezručů

  

  Dramatizace románu Viktora Fischla s názvem Dvorní Šašci sleduje osudy čtyř židovských kamarádů z Osvětimi. Inscenace se poprvé představuje na jevišti Divadla Petra Bezruče v Ostravě. Režie temného filozofického díla se ujal slovenský režisér Jakub Nvota, mimo jiné podepsaný u Bezručů pod Spalovačem mrtvol a Zapomenutým světlem. Mrkněte na krátký fotoreport z generálních zkoušek.

  čti dál


• Umí ledový muž Wim Hof hrát na kytaru líp, než LP?

  

  Třetí den na Colours se začaly ozývat záda. Letos jsem do brašny pro jistotu ještě přibral analogový panoramatický foťák, aby toho nebylo málo. Tahat skoro dvacet kilo na rameni tři dny po areálu se na zádech projeví. Pod tou tíhou všech bolestí světa jsem se v pátek kroutil už od brzkých odpoledních hodin tak, že by mi nepomohl ani fyzioterapeutický zásah Štěpána Hebíka aka 7krát3. Ten na víkend opustil svoji českobudějovickou ordinaci, cestou naložil Vladimíra 518 a jeli kázat na Colours jaký to je, když si večer do stanu ke své holce přivedeš ještě druhou holku. Kam na to ti umělci chodí… To ale Štěpán nemohl vědět, že by se už stejně nevlezla, protože by ve stanu číhal vykuk Wim Hof. Ten byl na Colours v pátek prostě všude.

  čti dál