Deník · 20.7.2019
Vrcholem pátečního večera Colours of Ostrava byla čtyřčlenná Crew z Ostravy se smetáky
Asi existuje nějaká příručka populárního českého hudebníka, honilo se mi hlavou, když jsem u vstupu na CS Stage míjel Pekáče. Může hrát Kryštof, Mirai, Slza nebo Mandrage, je to úplně jedno. Je to stejné, přes kopírák a podle jasných pravidel. Dej tam teď ukulele a je jedno jestli jsi Pokáč, Pekař nebo třeba včelař… U Miraie šlehaly plameny, výskalo se, hopsalo se a věkový průměr festivalu sražen o další roky. Ben Cristovao versus Mirai na děti remíza. Nahko And Medicine For The People uzdravovali svět a Songs of Kemet mi vytroubili díru do hlavy.
Sympatický John Butler předvedl chytré písničkářství (neplést s „českým písničkařením“, které funguje někdy spíš jako nadávka). Levis Capaldi prokecal půlku svého setu. Když zrovna nepovídal, poslouchat se to dalo. Před Years & Years předskočila čtyřčlenná crew se smetáky. Za bouřlivých ovací publika synchronizovaně vytřeli celou stage, několikrát se poklonili až na zem a zmizeli v backstage. Ollyho Aleandra z Years & Years jsem málem odsoudil dřív, než vlezli na pódium. Během jeho vystoupení jsem se mu v duchu omluvil. Blbé to nebylo, některé aranže docela dobře vystavěné a show skvělá, mířená přesně na cílovou skupinu, která své idoly nehledá mezi bubnujícími šamany z pralesa. Já bych si to doma nepustil, ale to je přeci můj problém, proč s tím obtěžovat ostatní. Debatu jestli se to hodí na Colours, nebo nehodí řešit naštěstí nemusím, přenechám ji s radostí kritikům. Mogwai mě trošku nudili, zněli tak nějak rozjetě, jako když se sejdeme s naší kapelou po měsíci ve zkušebně. Ale Post Rocku moc nerozumím. Shaka Ponk nejsou převlečení Iron Maiden? Dneska nás čeká The Cure a v neděli koupání v řece. Nevím na co se těším víc.
