23/11/2021

Dvojice zvukových experimentátorů Erol Sarp a Lukas Vogel zaplnili snovými vibracemi Jazz Tibet Club až po strop

Jeden klavír, jeden stůl a temný sál. Ostýchavé publikum si drží od pódia odstup, ale vše se časem rozvlní a rozzáří. Kolika způsoby lze rozehrát klasický klavír? Pár kladívek a mechanizmů řízených počítačem jako další pár rukou klavíristy Erola Sarpa. Fúze jazzu a moderních technologií dává smysl, když víš co děláš. Zavírám oči a na chvíli se propadám do snů.

• Sdílej tento příspěvek:

Čti dál:



• Nezvěstný ve sněhobílém moři

  

  Babí léto je už dávno pryč a podzim vládne pevně nad městem. Znatelně se ochladilo, dny se zkracují a vítr fouká studený. Jedu z Frýdku. Nespěchám. Když po několika málo kilometrech dálková světla narazí na nepropustnou bílou zeď, musím zpomalit. Středová čára prázdné silnice mizí v mlze, která mě opouští až těsně před Olomoucí. Počasí spíš na čaj u rozehřátých kamen u nás v Jeseníkách, ale já mířím na Kafka Band a v hlavě mám jejich nedávný koncert v Lázních. 

  čti dál


• Kuchyňské drama o budoucnosti světa

  

  Stěžejní dramaturgická linka letošního festivalu Divadelní Flora se věnovala brněnskému HaDivadlu, které od roku 2015 umělecky vede Ivan Buraj. V inscenací s názvem Naši – studie rozhovoru o klimatické krizi se rozvíjí kuchyňské drama o budoucnosti světa. Bylo to komorní, tiché, ale po děkovačce došlo v zákulisí i na šampaňské.

  čti dál


• Kafka Band křtili v DOXu

  

  Ani se mi do Prahy nechtělo. Sotva jsem vystoupil z vlaku, spustil se liják. Provazce dešťů bušily do asfaltu, teplota oproti Ostravě mínus deset a já se trmácel přes půl Holešovic ověšený foťákama. Záda od hromady krámů bolela. Ale stejně jsem věděl, že sotva překročím práh DOXu, nálada se rázem otočí a bude to jízda jak za starých časů s Priessnitz. Kafka Band zrovna dodělávali zvukovku. Prošel jsem si místa, zkontroloval úhly, abych během koncertu netápal. Kluci mezitím zmizeli z pódia a šlo se naproti do hospody na pivo. 

  čti dál


• Tísnivé údolí - blízko hranic vizí Alana Turinga

  

  Teoretický model výpočetního stroje z roku 1936 jako hlavní aktér utopické vize režiséra Stefana Kaegiho v inscenaci Tísnivé údolí. Uprostřed potemnělého sálu sedí robot – dvojník spisovatele Thomase Melleho a vede zvláštní monolog. Co dělá člověka člověkem, kde je hranice lidské existence a kdy naše rozhodování převezme umělá inteligence? Divadelní přesah přednášek formálních jazyků a automatů nebo lekce z teoretické informatiky pro širokou veřejnost.

  čti dál