10/5/2022

Trojice uklízeček otevřela program jubilejní pětadvacáté Divadelní Flory

Inscenace Pravidla úklidu je koprodukčním projektem Divadla na cucky, A studiem Rubín a sdružením Kolonie. Režisérka Lucie Ferenzová napsala ryze autorský text na základě rozhovorů, rešerší a návštěv v neziskových organizacích. Vypráví příběhy několika žen z prostředí nejhůře placených pracovních míst. Úklid je prostě práce, která je vidět, až když ji nikdo nedělá…

Čti dál:

Tísnivé údolí - blízko hranic vizí Alana Turinga

Teoretický model výpočetního stroje z roku 1936 jako hlavní aktér utopické vize režiséra Stefana Kaegiho v inscenaci Tísnivé údolí. Uprostřed potemnělého sálu sedí robot – dvojník spisovatele Thomase Melleho a vede zvláštní monolog. Co dělá člověka člověkem, kde je hranice lidské existence a kdy naše rozhodování převezme umělá inteligence? Divadelní přesah přednášek formálních jazyků a automatů nebo lekce z teoretické informatiky pro širokou veřejnost.

čti dál
Moskoviáda Dušana Davida Pařízka otevřela 26. Divadelní Floru

Letošní Divadelní Floru odstartovala dramatizace románu současného ukrajinského spisovatele Jurije Andruchovyče Moskoviáda. Vzhledem k válce na Ukrajině získává původní předloha z roku 1993 nový rozměr. Básník Otto von F. se po jednom mejdanu probudí z kocoviny a propadá se z nejvyšších pater ubytovacího zařízení moskevského institutu až na samé dno. Apokalyptické obrysy novodobého ruska ve skvělém režijním provedení Dušana Davida Pařízka ještě dlouho rezonovaly noční Olomoucí.

čti dál
Dvorní šašci Viktora Fischla u Bezručů

Dramatizace románu Viktora Fischla s názvem Dvorní Šašci sleduje osudy čtyř židovských kamarádů z Osvětimi. Inscenace se poprvé představuje na jevišti Divadla Petra Bezruče v Ostravě. Režie temného filozofického díla se ujal slovenský režisér Jakub Nvota, mimo jiné podepsaný u Bezručů pod Spalovačem mrtvol a Zapomenutým světlem. Mrkněte na krátký fotoreport z generálních zkoušek.

čti dál
Když sjetý medvěd netrefí do iglú...

Docela by mě zajímalo, jak zní původní texty finské autorky Rosy Liksom, které jako první v Česku zincenovalo pražské Divadlo Na zábradlí. Smršť nekorektních skečů vzájemně provázaných do sebe byla včera jednoduše skvělá. Zábradlí je moje srdeční záležitost a přiznávám svůj nekritický pohled na režii Jana Mikuláška, kterého jsem si oblíbil už za jeho bezručácké éry v Ostravě. Včerejší inscenace měla po děkovačce krásný dovětek v podobě pětatřicetiminutové dohry, která zůstala původně ve škrtu. A nakonec došlo i na klasickou skupinovou šatnovku.

čti dál