17/5/2022

Kosmos. Rozpor mezi řádem a chaosem

Dramatizace Gombrowiczova filosofického thrilleru v podání pražského Národního divadla. Witold na svém útěku z Varšavy potkává kamaráda Fuchse a ubytují se v podivném penzionu kdesi v Zakopaném pod Tatrami. Všude jsou nějaké symboly. Oběšený vrabec, šipka na stropě a podivně znetvořený ret hospodyně. Oba pomalu začínají splétat svůj kosmos, jako rozpor mezi řádem a chaosem v realitě kolem.

• Sdílej tento příspěvek:

Čti dál:



• Persony ze zákulisí a ospalé HaDivadlo – Divadelní flora den osmý

  

  Divadlo Na zábradlí představili reprízu Person. Zašil jsem se s herci v zákulisí za scénou a fotografoval jsem odtud. Před inscenací se debatovalo a kromě herců se besedy zúčastnil umělecký šéf Petr Štědroň a dvorní scénograf Marek Cpin. Oba zmínění objasnili problémy se vznikem inscenace. Večer patřil brněnskému HaDivadlu a jejich Maloměšťákům, kteří byli na mě trochu moc pomalí a nudní.  Oproti tomu byl docela zajímavý dopolední program účastníků dramatického kurzu SENior.

  čti dál


• Kouř Tomáše Vorla a Lumíra Tučka a zrození jednoho fenoménu

  

  Není mnoho filmů, které by mě ovlivnily, ale vzpomínám na jeden zásadní. Už nevím, kdo z osvícených pedagogů to vymyslel. Možná naše dějepisářka paní Lautnerová, kdo ví. Tehdy v kině Petra Bezruče se něco zlomilo. Kamenný most Tomáše Vorla na mě tehdy zapůsobilo jako zjevení. Otevřel mi cestu k celé Pražské pětce a k Vorlově celovečerní prvotině Kouř. A já věděl, že to s mojí nalajnovanou informatickou kariérou nebude tak žhavé.

  čti dál


• Never Sol. Potemnělý výlet do Twin Peaks

  

  Zamlžené šapitó dělá z lidí siluety, co se kymácí v pomalém tempu. Ocitáš se v Bang Bang baru v Twin Peaks, kde se ve světelných paprscích občas mihne tvář Sáry Vondráškové. Syntetické plochy rezonují prostorem, vokál je jen další vrstvou. Dnes hraje David Lynch. Písničky nečekej, ani refrén si po koncertě nezazpíváš. Noty se vytratí a zůstane jen pocit.

  čti dál


• Floex: Spíš mě zajímají příběhy

  

  Jeden z hudebních vrcholů letošní Divadelní Flory byl koncert multiinstrumentalisty Tomáše Dvořáka aka Floexe. Jeho smyčky ve středu rezonovaly nočním parkánem, vrstvily se do hlubokých ploch a z dalekých vesmírů snášely dolů na zem jarní chlad. Léto z minulých dnů na chvíli prostě zmizelo. Stejně jako mé připravené otázky, které mi po koncertě připadly najednou prázdné. Během vystoupení jsem pochopil, že za Tomášovým setem není jenom slepé točení čudlíky, ale širší kontext.

  čti dál