Deník · 26.12.2017

Začátek a konec je propojený do nekonečné smyčky

Začátek a konec je propojený do nekonečné smyčky. Pozoruješ slunce, jak se sklání za horizont, aby za několik hodin opět vystoupalo na oblohu. Krajina se smrskne do několika geometrických rovin a stoletý strom, jako jediný svědek tohoto každodenního koloběhu, rozevírá své větve v žlutooranžové řece z rozžhaveného železa.

Stojíš tady a čekáš, až se barvy slijí do jednolité černé. Světlo se vytratí a přijde noc. Konec a pak zase začátek…

Čti dál

5.8.2018

Před bouřkou

A tak ses vydal starou lesní pěšinou a došel jsi až sem. Mezi borůvčí a vyvrácené pařezy, které odpočívají v měkké mechové peřině. Bouřka visela ve vzduchu, ale tobě to bylo v tu chvíli úplně jedno. Zastavil jsi a za...

Číst záznam

20.3.2018

Jaro

Za pár hodin dosáhne slunce rovinu zemského rovníku. Nastane rovnodennost a astronomické jaro. Tvoje ledy ale už přece roztály a v tento mrazivý den ti srdce hřeje jako rozžhavené slunce.

Číst záznam

8.7.2019

Divoké louky v Loukách nad Olší

Z věže opuštěného kostela je překrásný výhled do krajiny. Jako by ses díval nebeským okem do panenského ráje. Ani se nechce zdát, že tady kdysi stály domy. Divoká vegetace prostupuje mezi starými silnicemi, které už ...

Číst záznam

12.12.2017

Zimou s Jakubem Janem Rybou

Jak to asi venku vypadalo, když psal Jakub Jan Ryba českou mši o zvěstování Kristova narození a příchodu pastýřů k jesličkám. Zmrzlé stromy, co se tyčí podél bílých plání nebo dřevěná stavení pod zasněženými kopci. T...

Číst záznam