Deník · 13.11.2018
Tlumené paprsky si hledají cestu skrze škvíry v šedavé peřině a jako střelky kompasu dávají tvé cestě směr. V místech, kde se z širokých lánů zvedá Vysočina vzhůru k nebesům a roviny se mění ve zvlněné horizonty, se krajina nikdy neomrzí. Viděl jsi ji mnohokrát ve všech ročních období a vždycky se k ní rád vracíš. Na podzim bývá smutná, jako tvoje duše někdy bývá.
26.4.2018
Na horách roztál sníh. Avšak potoky jsou vyschlé a přehrada zůstává hluboko pod svým dlouhodobým jarním normálem. Vypadá to na teplotně nadprůměrné jaro a tropické léto. Procházíš opuštěným údolím podél původního kory...
Číst záznam3.3.2020
Záblesk večerního slunce, když škvírou v obloze pátráš v dalekých vesmírech. Na kopci za domem, kam bys kamenem dohodil, jsou důvěrná místa z tvého dětství. Mohutný strom a boží muka stráží křižovatku polních cest a ...
Číst záznam30.6.2018
A tak jsi došel až sem, do kraje pohnuté minulosti. Vlak tady zabloudí jen občas v letních měsících a tak už jen opuštěné nádraží připomíná dávno zmizelý život. Vydal ses podél stromů úzkou pěšinou až na samou hranic...
Číst záznam3.4.2019
Zlatavé linie vystřelují z břidlicového valu vzhůru k podvečernímu nebi. Mrazivý vítr čeří hladinu zatopeného lomu a nafoukává sypký sníh do závějí. Tvoje stopy brzo zahladí a krajina bude zase čistá jako list papíru...
Číst záznam
