1/6/2023

Když sjetý medvěd netrefí do iglú...

Docela by mě zajímalo, jak zní původní texty finské autorky Rosy Liksom, které jako první v Česku zincenovalo pražské Divadlo Na zábradlí. Smršť nekorektních skečů vzájemně provázaných do sebe byla včera jednoduše skvělá. Zábradlí je moje srdeční záležitost a přiznávám svůj nekritický pohled na režii Jana Mikuláška, kterého jsem si oblíbil už za jeho bezručácké éry v Ostravě. Včerejší inscenace měla po děkovačce krásný dovětek v podobě pětatřicetiminutové dohry, která zůstala původně ve škrtu. A nakonec došlo i na klasickou skupinovou šatnovku.

• Sdílej tento příspěvek:

Čti dál:



• Demlovo Zapomenuté světlo

  

  Začala nová divadelní sezóna. Návštěvy potemnělých sálů, jevištních zákulisí a hereckých šaten. Moje první zastávka byla v Ostravě u Bezručů, kde jsem fotografoval Zapomenuté světlo, první titul z nového předplatného 2018 / 2019. Tragická próza Jakuba Demla vyšla roku 1934. Díky kontroverznímu obsahu byla většina nákladu zkonfiskována a teprve až po cenzorském zásahu směl Deml knihu distribuovat.

  čti dál


• Divadelní Flora má za sebou perný víkend

  

  Dvaadvacátá Divadelní Flora odstartovala minulý čtvrtek desetidenní přehlídku evropské činohry, současného tance a performing arts. Dění celého festivalu dokumentuji už desátým rokem. Ze spousty účinkujících se za tu dobu stali kámoši a celý festival je taková jedna velká srdcovka. Mrkněte na krátký víkendový fotoreport.

  čti dál


• Vše mé je tvé. Tísnivá atmosféra padesátých let v podání Divadelního spolku JEDL

  

  Komorní Inscenaci o básníkovi Janu Zahradníčkovi poodhaluje život dlouho záměrně opomíjeného vrcholného představitele české katolické poezie 20. století. Toho komunistický režim odsoudil ve vykonstruovaném procesu na třináct let vězení a krátce po propuštění umírá. Pod scénářem je podepsaná Lucie Trmíková, která na jevišti ztvárnila i Zahradníčkovu ženu Marii. Spolu se Sašou Rašilovem (představitel Jana Zahradníčka) vedli v olomouckém Mozaretu Arcidiecézního muzea intimní dialog, který rezonoval ve všech diváci ještě dlouho po skončení představení.

  čti dál


• Škola základ života

  

  S foťákem na skok u Bezručů. Škola základ života, aneb veselá a rozverná taškařice podbarvená spoustou písniček. Prostě srandy kopec, Norbert Lichý a je vyprodáno. Divadelní adaptace kopíruje známé filmů Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše. Černobílé evergreeny režiséra Martina Friče jsou populární a oblíbené i dnes. Tenhle typ inscenací mě docela míjí, ale své diváky si určitě najde. Teda alespoň ty, co si chodí do divadla odpočinout a nehledají tíživá břemena našeho bolavého světa. 

  čti dál